Tešnarová Lenka: Sandtray tady a teď.

Sandtray - tady a teď

Úvodem bych ráda popsala svoji cestu (poměrně krátkou) k Sandtray - terapii hrou v písku. Před šesti lety jsem ukončila výcvik rodinné terapie v přístupu Transformační systemické terapie dle Virginie Satirové. V průběhu výcviku jsem se dotkla práce s herním pískovištěm pouze okrajově a pro mne nezajímavě.

Po návratu z mateřské dovolené zpět do pracovního procesu jsem věnovala veškerou energii tomu, abych skloubila práci a rodinný život. V centru pozornosti jsem byla zejména já, mé úzkosti a strachy ze selhání. Nyní si uvědomuji, že mě hnaly ambice a přehnaná očekávání. Jsem přesvědčená o tom, že stejně jako se postupně zbavovali svých strachů mí klienti, stejně tak jsem se i já osvobozovala od svých přehnaných očekávání. Byla jsem jistější a ukotvenější nejen při práci s klienty, ale také sama v sobě. Díky tomu rostla moje touha zkoušet nové věci a obohacovat svoje verbální dovednosti.

Absolvovala jsem několik školení, mezi nimiž byla také práce s herním pískovištěm. Tentokrát mě tento způsob práce zaujal. Možná také díky tomu, že už to pro mě nebyl tolik abstraktní pojem jako tenkrát během výcviku. Setkala jsem se s terapeuty, kteří o tomto způsobu práce nadšeně hovořili. Po dvoudenním školení jsme na pracoviště koupili herní pískoviště a začali sbírat figurky. Pracovala jsem zcela intuitivně, spíše nahodile a nekoncepčně. Uvědomuji si, že pokud jsem v práci s klientem nevěděla kudy kam, sáhla jsem po pískovišti. I když jsem momentálně téměř na konci ročního výcviku v Sandtray terapii, ve své podstatě jsem na začátku své terapeutické praxe s využitím herního pískoviště.

Práce s klienty mě baví, je pro mě prostorem setkání v určitém čase a prostoru. Tento čas je jedinečný a prostor bezpečný. Každé setkání je pro mě cenné, křehké a neopakovatelné. Mísí se zde velké množství emocí, očekávání, nevyřčených tužeb i křivd z minulosti i současnosti. Zároveň je to prostor naděje (někdy i beznaděje) a touhy po změně. Sandtray je jedinečná forma terapie za použití vizualizace na malém terapeutickém pískovišti. Umožňuje klientovi získat jiný úhel pohledu, pochopení jeho situace, nalezení jeho potřeb i zdrojů. Na pískovišti pracuji převážně s dětmi či dospívajícími. Zájem rodičů je však také velký. Z jejich strany se jedná o potřebu kontroly, nejistoty z neznámého a nepředstavitelného.

Za významné pozitivum považuji to, že děti se hru nepotřebují učit, je to jejich spontánní, dobrovolný, příjemný a přirozený projev. Jedná se o jejich způsob explorace, vyjadřování, učení, relaxace, dobíjení energie atd. Hra dává dětem, díky jejich přístupu "jako", volnost v prožívání. Činnosti jsou autentické. V těchto momentech vnímám, jak silný může být vztah mezi terapeutem a klientem. Často vidím významnou proměnu klienta během práce na pískovišti. Pro dokreslení situace si dovolím krátký příklad z praxe. Pracuji s třináctiletou dívkou. Během konzultace je velmi obtížné udržet její pozornost. Dívka je hravá, bezhraniční, odbíhá myšlenkami i slovy od tématu. V přítomnosti matky jde do regrese a chová se jako předškolní dítě. Na pískovišti jako by dospěla. Je kreativní, opravdová a zodpovědná. Práce na pískovišti je cenná nejen pro ni, ale také pro mě. Umožnila mi vidět klientku jinýma očima a dodala mi chuť k další společné práci. Za další významný moment při práci na pískovišti považuji, že klientům umožňuje, aby si vyzkoušeli různé varianty řešení problému, a poskytuje jim možnost sebevyjádření přirozeným a bezpečným způsobem. Přináší jim radost a chrání je před frustrací, kterou mohou způsobovat úkolově a výkonově orientované činnosti. Situace hry je pro klienty přehlednější než realita, umožňuje jim odstup a individuální tempo.

Klienti, se kterými pracuji, jsou neustále hodnoceni, a to většinou negativně. Nedaří se jim naplňovat očekávání rodičů, pedagogů či vrstevníků. Nejsou přijímáni okolím ani sami sebou, často jsou nejistí, schováni za "bezpečnou" masku. Herní pískoviště je pro mě prostorem, kde si klient může zažít bezpodmínečné přijetí, přijímající a bezpečnou atmosféru, nehodnotící a nedirektivní přístup a svobodné vyjadřování pocitů. Naplňuji ho tím, že respektuji, s jakými tématy klient přichází, jaké prostředky hry volí, jak využívá čas, který je pro terapii určen. Tím, že tuto zkušenost klientovi umožním, učím se také já zacházet se svojí vlastní úzkostí, netrpělivostí a potřebou mít děje pod kontrolou v případech, kdy jsou klienti, děti či dospívající, nepřizpůsobiví nebo agresivní.

Za velmi důležitý prvek při práci na herním pískovišti považuji zvědomování pocitů klienta. Neuvědomované pocity způsobují celkové napětí klienta, jeho vyčerpání a takové chování, za které je okolím odmítáno nebo trestáno. Při práci na pískovišti má klient možnost ventilovat nahromaděné emoce, uvědomit si, jaké pocity prožívá a jak ovlivňují jeho jednání. Má možnost přijímat existenci nejen pozitivních, ale i negativních prožitků. Terapeutické pískoviště je prostor, ve kterém klient tyto emoce může prožívat bez hodnocení (v bezpečném prostoru), což mu dle mého názoru může přinášet uspokojení z přijetí a pocit sounáležitosti. Možnost ventilovat emoce a učit se s nimi zacházet vnímám jako významný proces zrání. Aby klient mohl akceptovat všechny části své osobnosti a integroval je, musí být přijat se všemi svými pocity okolím. Integrace nepříjemných a těžkých pocitů pomáhá klientovi rozšířit vnímání světa. Je to cesta k vnímání světa jako přijatelného a bezpečného místa pro sebe i druhé. Klient má při terapii možnost zažít sám sebe jako schopného, zodpovědného a tvořivého člověka. Získává možnost objevovat své vnitřní zdroje, pólovat a přijmout své vlastnosti, schopnosti a dovednosti. Sandtray terapie umožňuje klientovi získat sebeúctu prostřednictvím rostoucího sebeuvědomování. Pomocí těchto procesů má klient možnost zprůchodnit své emoce. Dochází k jejich zklidnění a odeznění, čímž se klient může posunout do klidnější, vyrovnanější roviny a získává nad sebou větší kontrolu.

Prostřednictvím této práce jsem si TADY A TEĎ uvědomila, jak písek a pískoviště v různých podobách provázejí můj život od dětství až po současnost. Nyní nejen v mém osobním, ale i v tom pracovním životě. Vzpomínám si na své dospívání na písku a uvědomuji si svoji dospělost...na pískovišti...teď už je ohraničené, ale zároveň svobodné...

Zpracovala Mgr. Lenka Tešnarová