Veselá Monika: Sandtray terapie z pohledu speciální pedagožky ve středisku výchovné péče.
Pracuji jako speciální pedagog - etoped a moje práce souvisí s poruchami chování u dětí. Projevují se v různé míře a v různém věku a mívají různé příčiny. Přestože na jejich vznik a rozvoj působí řada faktorů, je velmi časté, že v praxi se pozornost obrací pouze na dítě. Pro jeho okolí nebývá vždy lehké vnímat jako PROBLÉMOVOU celou situaci, spíše je obvyklejší tvrzení, že dítě má PROBLÉM. Klienti s poruchami chování již obvykle přicházejí s tím, že mají zkušenost, kdy na ně (případně jejich projevy nebo chování, zkrátka na jejich PROBLÉM) má někdo názor, nějak jej pojmenoval či ohodnotil (a obvykle to bylo stylem popis + hodnocení). Děti tomu nemusí rozumět, vyslechnutá sdělení pro ně nemusí být pozitivní, nemusí mít vůbec pocit, že chtějí cokoli měnit.
Velmi často se právě v takových momentech obracejí na instituci, ve které působím - na Středisko výchovné péče. Abychom mohli společně začít pracovat, je však velmi důležité, aby i dítě/klient přijalo výzvu ke spolupráci, aby si našlo své důvody, proč terapií procházet. Ty se nemusí nutně shodovat s očekáváním dospělých.
Existuje mnoho způsobů, jak vyjadřovat myšlenkové pochody, emoce či zkušenosti, ale ne vždy jsou klienti vybaveni tak, aby o nich dokázali hovořit, abychom mohli procházet terapeutickým procesem "pouze verbálně". Sandtray mne oslovila tím, že každou "proceduru" si řídí vlastně klient sám a "hra" na pískovišti pomáhá propojit si téma s prožíváním. V této metodě mne fascinuje to, že nezáleží na mém (terapeutově) názoru. Vývoj dění v pískovišti reguluje klient sám. Mým úkolem je "pouze" pomáhat klientovi, podporovat jej v tom, že na písku neexistuje špatné řešení. Sleduji tempo práce, případně komunikaci během tvorby, pomáhám klientovi všímat si vlastních prožitků (i prožitků ostatních). Dění v pískovišti (uzavřeném, ohraničeném prostoru) vytváří bezpečnou atmosféru pro cokoli, co si klient potřebuje vyzkoušet, učit se, nebo se k již prožitým situacím a událostem vrátit a podívat se na ně trochu jinou optikou. Velký potenciál metody spatřuji v tom, že může učit klienta zvládat různé situace a překonávat překážky. Byť příběhy a výjevy v pískovišti nemusí být skutečné, lze z nich vytěžit to, že zprostředkují vnímání reality spolu s děním a prožíváním na písku. Kromě tématu, příběhu, metafor či jejich struktur považuji za nejdůležitější fakt, že klient může sám nalézat řešení.
Velmi často ve své práci vidím, že klienti jsou uvíznuti v určitých nezdravých stereotypech jednání a chování. A právě také Sandtray terapie může pomoci klientovi pochopit situaci, kdy si postupně může vyzkoušet jiné způsoby řešení, jiné cesty nebo jiné modely chování. V takových situacích se snažím vést klienty k vnímání toho, co se s nimi děje, jak novou situaci prožívají a je-li k tomu prostor, srovnáváme s prožitky, k nimž dochází ve skutečném životě. Často pak sám klient pojmenuje rozdíl mezi pocity, které má " v reálu" a konfrontuje s pocity, které přicházejí spolu s prožitky jinak modelovaných situací "v písku". Mnohdy to bývá zážitek přinášející úlevu, osvobození, radost, jindy terapie směřuje k ukázání nové cesty, jiné možnosti.
V životě klientů s poruchami chování se občas vyskytují události, zážitky z minulosti, které již nelze změnit, ale lze změnit postoj k nim, lze je přijmout. Sandtray terapie mi nabízí další možnosti pro klienta, jak toho dosáhnout. Hra v písku mívá důležitý kompenzační charakter. Jistým způsobem "léčivý" efekt pozoruji také u klientů, kteří byli vystaveni lhostejnosti a nevšímavosti a už pouhý zájem o ně samotné, o to, co vytvářejí, natož co prožívají (i když to často nedokáží verbalizovat), je pro ně významnou zprávou. Metoda pak pozitivně ovlivňuje sebevědomí a sebepřijetí. Ocenit klienta jde ve všech případech, kdy pracuje na pískovišti a jde o významnou část celého procesu. Není neobvyklé, že děti s poruchami chování nejsou na chválu zvyklé a neumí jí přijímat. I toto je lze učit během Sandtray terapie. V momentech, kdy sám klient vnímá pokrok, má práce v pískovišti také roli ukotvovací, věnujeme se pozitivním prožitkům, ty se snažím vyzdvihovat a posilovat tak, aby klient byl schopen nalézt a uvědomit si své vnitřní zdroje. Dítě/klient většinou během "hry" a dění v písku nalezne situaci, kterou již zvládl/o a může se tak přesvědčit o tom, že má potřebné schopnosti i pro zvládání jiných (dosud třeba pro něj obtížných) situací.
Přestože se do mé péče více dostávají děti, které již zkušenost s nějakou odbornou pomocí mají (a tím pádem často mívám dostatek podkladů pro tzv. diagnostiku), je Sandtray dobrým pomocníkem. Vnímám ji jako pomocnou projektivní metodu, která může pomoci dotvářet hypotézy o příčinách potíží. O průběhu terapie mluvím také s rodiči - pokud to dovolují okolnosti a není to ohrožující pro dítě (s jehož vědomím tak činím). I zde vnímám metodu jako velmi přínosnou, neboť tak jak se v terapii objevují různá témata a souvislosti, umožňují rodičům vidět své dítě jinak, možná je lépe chápat, nebo se zamýšlet nad jeho vnitřním světem.
I když cílovou skupinou jsou pro mne děti, práce s rodinou a osobami, které se podílí na výchově, je pro změny či úspěch klíčovou záležitostí. Sice spíše ojediněle, ale i zde nacházím prostor pro využití terapeutického pískoviště. Pokud ji využívám pro párovou práci (rodič - dítě), umožňuje oběma nejen společný prožitek, možnost sdílet, ale může být i východiskem pro další metody (např. rozhovor), jelikož se lze vrátit k tomu, co se odehrálo v interakci (kdo měl jaký prostor, jaké byly reakce, způsob komunikace apod.). S využitím Sandtray terapie pouze s dospělým se setkávám méně často. Podobně jako u dětí spatřuji největší přínos v tom, že klient sám hledá a nachází a může si projít sebezkušenostním zážitkem, že něco zvládl, dokázal, překonal nebo se naučil.
A v tom je pro mne skutečné kouzlo Sandtray terapie, kdy neexistuje špatné řešení, naopak bývá na konci sezení nějaká pozitivní změna nebo poznání.
Mgr. Monika Veselá
Středisko výchovné péče Dobřichovice
červen 2017