Parsons Mindy: Využití sandtray terapie u jedinců s diagnózou Alzheimerovy choroby_ překlad Tereza Hebká

Při výběru tématu k závěrečné práci jsem měla hned jasno - chtěla jsem se věnovat tématu sandtray terapie ve spojení se seniory. S prací se seniory mám dlouholeté zkušenosti, v současné době však s nimi bohužel nepracuji a nemůžu si metodu s těmito klienty přímo zkusit, proto jsem si k práci vybrala překlad článku, který se tématu věnuje.

Pro účely práce byl článek zkrácen a upraven a bylo z něho vytaženo to nejpodstatnější.

Celou verzi článku v originále lze načíst zde:

https://wjstp-ojs-txstate.tdl.org/wjstp/article/download/41/96

Využití sandtray terapie u jedinců s diagnózou Alzheimerovy choroby

Mindy Parsons

Delray Beach Counseling

Florida, USA

Centres for Disease Control and Prevention (2023) definuje Alzheimerovu chorobu jako nevratné onemocnění mozku, které se postupně zhoršuje, protože ničí mozkové buňky, které poskytují životně důležité propojení paměti, myšlení a chování. Předpokladem je, že se počet postižených jedinců touto chorobou do roku 2040 téměř ztrojnásobí, což zapříčiní zdravotní krizi. Tato krize je znepokojující zejména svými zdrcujícími důsledky na rodiny pečující o takové pacienty, kteří se mění v mnoha oblastech života - dochází ke změnám v chování a osobnosti a též k různým poruchám nálady - což má vliv jak na přátele a rodinu pacienta, tak na pečovatele v pobytových službách (Alzheimer's Association, 2023; Khachaturian & Radebaugh, 1996). Aktivity denního života těchto jedinců se s přibývajícím věkem stávají náročnější a pokles schopností může být psychicky stresující a vést k sociální izolaci (Parsons & Peluso, 2013).

S ohledem na fakta týkající se Alzheimerovy choroby je důležité zvážit léčebné metody, které by mohly pomoci a podpořit ty, kteří bojují s touto neurokognitivní poruchou. Kinney a Rentz (2005) navrhli způsoby, jak zlepšit kvalitu života lidí s onemocněními souvisejícími s demencí. Jedna z možností může být usnadnění propojení vnitřních kognicí postiženého jedince nabídkou neurální cesty k napojení a vyjádření myšlenek, pocitů, emocí, obav, výzev a strachů – což jak víme je účinné skrze sandtray terapii s jinými cílovými skupinami.

Na základě své práce se sandtray u starších klientů Baker (2004) navrhla další výzkum zahrnující právě pacienty s Alzheimerovou chorobou. Navrhla výzkumný design, kdy by pro terapeuty mohlo být významné sledovat aktuální úroveň fungování pacienta s demencí a jeho případné výkyvy. Zároveň upozorňovala na to, že sandtray nabízí jakýsi neděsivý formát pro kreativní vyjádření s mnohem nižším odporem, než způsobují u starší populace umělecké produkce vyžadující větší iniciativu a vlastní řízení. Též poukazuje na fakt, že sandtray terapie je pro klienty dostupná a nápomocná po celý život a může klientovi nabídnout hluboce transformační zkušenost. Taylor (2009) tento fakt podpořila a poukázala na možnost využití santray terapie bez ohledu na věk, etnický původ nebo pohlaví. Písek označila jako médium, které překračuje všechny hranice - "S pískem a pečlivě vybranými figurkami se člověk může pohybovat minulostí, přítomností a budoucností, popisovat nevýslovné události, čelit svým démonům a překonávat výzvy; stát se novým člověkem a přitom si zachovat to nejlepší ze starého; vytvářet potenciál self a jeho mnoho možností" (str. 56). Proto se na základě tohoto tvrzení předpokládá, že aplikace sandtray metody může těmto jedincům nabídnout prostředky k vyjádření svých myšlenek, pocitů, emocí, obav a výzev i navzdory obtížné diagnóze jako je Alzheimerova choroba.

Dle Hunter (1998) lze sandtray terapii využít jako terapeutickou metodu i jako hlavní prostředek komunikace s klientem. Poukázala na to, že v sandtray je klientem využíváno namísto standardního verbálního vyjádření umístění, výběr a pohyb figurek, což následně vysvětlila takto: "proces léčení se odehrává při hře s pískem a figurkami. Pískoviště pohlcuje strach, vztek a bolest, když se pocity odhalují ve scénách, místo aby byly bolestně vyjádřeny při verbálních terapiích" (str. 39). Tento fakt je pro klienty s Alzheimerovou chorobou velmi podstatný. Miller (1982) poukázal na to, že "vjemy spojené se scénami nebo obrazy pronikají do psychického procesu, mění jeho směr a tempo a objektivizují jeho obsah" (s. 108), což se jeví jako slibný cíl komunikace s klienty s Alzheimerovou nemocí.

Jak víme, narozdíl od klasické verbální terapie nabízí sandtray terapeutický proces "hojení mysli a těla prostřednictvím bezpečné formy hmatatelného zážitku" (Hunter, 1998, s. 39). S Alzheimerem narušenými verbálními schopnostmi nabízí pro tuto populaci sandtray metodu neverbální a zároveň hojivé komunikace s vnějším světem. Monakes a kolektiv (2011) poukazují na to, že sandtray usnadňuje jazyk a vyjadřování i mimo vědomé pochody.

A nakonec Brown (2009) poukazuje na možnost synaptického růstu pomocí hry na pískovišti, který je patrný zejména u dětské populace. Vyjadřuje fakt, že podpora neurálního růstu u jedinců s Alzeheimerovou chorobou by měl značný význam a mohl by potenciálně zpomalit progresi onemocnění a konečného zničení mozku.

Metody výzkumu

Cílem této studie bylo prozkoumat účinek sandtray terapie na jedince s diagnózou demence. Pro potřeby této kvalitativní studie byly použity dvě výzkumné otázky:

• Nabízí sandtray terapie klientům s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence prostředek, jak se napojit na své vnitřní kognice prostřednictvím záměrného symbolického vyjádření, které sandtray nabízí?
• Nabízí sandtray způsob k vyjádření myšlenek a jejich propojení s pocity, emocemi, obavami, výzvami a strachy u jedinců s Alzheimerovou či jinou demencí?

Tyto dvě otázky byly navrženy tak, aby prozkoumaly přínosy používání sandtray terapie u této specifické populace.

Účastníci výzkumu, intervence a opatření

Pro tuto studii byli vybráni účastníci, jimž byla dříve diagnostikována Alzheimerova demence přijímacím neurologem. Čtyři dospělí s demencí (tři ženy a jeden muž - Grace, Maggie, Dorothy a Thomas) souhlasili s účastí prostřednictvím informovaného souhlasu. Věk účastníků se pohyboval od 60 do 70 let a bylo zhodnoceno, že informovanému souhlasu rozumí. Jiní účastníci byli vyloučeni právě z důvodu podezření na neschopnost porozumět informovanému souhlasu, což vyřadilo více než tucet dalších možných účastníků. Sandtray sezení se konala v poradenské kanceláři s jedním sezením týdně po dobu 8 týdnů. Každé sezení trvalo 50 minut.

Výzkumník se řídil Homeyerem a Sweeneym (1998) Sandtray Session Summary. Výzkumník dodržoval pravidla, jak být nenápadný a pozorně naslouchat jakémukoli vyprávění, které se odehrálo během vytváření každého pískoviště. Spolu s otázkami rozhovoru, pozorováními a fotografiemi byla pískoviště zdokumentována a výzkum zahrnoval také poznámky o dni, datu, čase a osobních reakcích na pískoviště. Poznámky též obsahovaly doplňkové informace, které by mohly být užitečné při pozdější analýze pískovišť, včetně neformálních rozhovorů s pečujícími osobami. Každá fotografie byla spárována s klientovým vyprávěním a hodnocena z hlediska témat (např. náboženství, strach, popření, útěk atd.). Umístění každé figurky bylo později přezkoumáno; dále se zkoumaly pocity vyvolané pískovištěm; typy vybraných figurek (např. kreslené, realistické, divoká zvířata, archetypy, protiklady atd.); pořadí, ve kterém byly vybrány a umístěny; prostor mezi figurkami a dalšími předměty a další úvahy založené na osobní zkušenosti výzkumníka. Analyzovány byly také jakékoli neverbální projevy účastníků výzkumu (podráždění, frustrace atd.), aby bylo možné lépe porozumět zkušenostem účastníka s pískovištěm.

Proces pozorování zahrnoval analýzu vznikajících vzorců a základních témat v každém sezení a později i mezi účastníky. Hodnotil se přístup, který klient zvolil (např. snadný, odhodlaný, váhavý), organizace pískoviště (např. prázdné, upjaté, bez lidí) a také přehled témat (např. konflikt, agrese, smrt, léčení atd.). Kromě toho byly zohledněny i figurky, které byly vybrány a nakonec nebyly použity. Hodnoceno bylo i to, jak si účastník každou figurku vybral a jak s ní zacházel.

Byla vytvořena autobiografická pískoviště zobrazující minulost, přítomnost a budoucnost. Vynořily se jak symboly velké ztráty, tak záblesky naděje.

Zatímco výklad každého pískoviště nabízí pohled na vnitřní kognice každého účastníka, je nutné si uvědomit, že jejich interpretace a zpracování nejsou nutné k tomu, aby došlo k uzdravení. Podle Pearsona a Wilsona (2001) "hra s pískem aktivuje samoléčebné tendence, a tak potenciál k uzdravení skrývá klientova zkušenost s procesem, spíše než jakákoli terapeutická interpretace obrazu v pískovišti" (str. 6). Navíc "hra s pískem umožňuje neverbální integraci, která může nebo nemusí být klientem plně pochopena. Pocity a porozumění ohledně tvoření v pískovišti nezávisí na verbální artikulaci" (Pearson & Wilson, str. 8).

Výsledky

Na základě analýzy dat získaných během intervence odpověď na první výzkumnou otázku: "Nabízí sandtray terapie klientům s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demence prostředek, jak se napojit na své vnitřní kognice prostřednictvím záměrného symbolického vyjádření, které sandtray nabízí?" naznačuje slibný náznak toho, že terapie sandtray skutečně nabízí jedincům s demencí způsob, jak se spojit se svými myšlenkami a pocity a vyjádřit je symbolicky na pískovišti.

Druhá otázka: "Nabízí sandtray způsob k vyjádření myšlenek a jejich propojení s pocity, emocemi, obavami, výzvami a strachy u jedinců s Alzheimerovou či jinou demencí?" je potvrzena. Tváří v tvář nemoci, která tyto jedince nakonec připraví o jejich vlastní vzpomínky a nakonec si vyžádá i jejich život, není pochyb tomu, že každé pískoviště bylo naplněno symbolickými výrazy samoléčby, obav, výzev, požehnání a naděje.

Průběh jednotlivých pískovišť

Každé z 8 pískovišť mělo jednu tématickou výzvu. Témata vycházela z výzkumů Alzheimerovy choroby a typických problémů, se kterými se tito jedinci nejčastěji potýkají. Po každém dokončeném pískovišti byli účastníci požádáni, aby své pískoviště popsali a vysvětlili, co jednotlivé figurky představovaly. Též byly položeny následující doplňující otázky:

• Dozvěděli jste se něco o sobě tím, že jste dokončili toto pískoviště?
• Co se Vám na tomto pískovišti líbilo nejvíce?
• Bylo něco, co se Vám na zážitku s tímto tématem na pískovišti naopak nelíbilo?

Pískoviště 1: Nejvíce frustrující část dne

Na tomto prvním pískovišti vykazovali účastníci různé úrovně porozumění zadání a kognitivních funkcí.

Maggie se potýkala s pokyny, ale účast nevdávala a chtěla ji zkusit.

Grace umístila do písku tygra, princeznu a prince. Ukázala na tygra a řekla, že "agresivní lidé" jsou nejvíce frustrující částí dne. Na otázku, co by pomohlo zmírnit frustraci, odvrátila tygra od prince a princezny (kteří jak vyplynulo představovali ji a jejího manžela). Pozdější teorie výzkumníka je taková, že tygr nepředstavuje jen "agresivní lidi" ale může být i symbolem pro její Alzheimerovu chorobu a její agresivní povahu, která ohrožuje její pohádkový vztah s manželem (na základě pozdějších sezení).

Jako symbol představují tygři "utopení vědomí" (Chevalier & Gheerbrant, 1996, str. 108). Může také představovat nepředvídatelnost života. Perkins-McNally (2001) řekl: "Tyto skvělé kočky jsou známé svou silou, rychlostí, tichostí při pronásledování a schopností přemoci svou kořist. 'Požírání' je slovo běžně spojované s představou tygra" (str. 185). Pozoruhodné je, že tygr byl jediným předmětem ze všech jejích pískovišť umístěných na levé straně pískoviště (strana nevědomí). To může symbolizovat její přesvědčení, že tygr požírá její vzpomínky jako symbol nemoci. Bylo fascinující povšimnout si, že jiný klient použil úplně stejnou figurku tygra (na výběr bylo přibližně z osmi tygrů, ostatní byly mnohem realističtější) v jiném pískovišti a umístil ji na téměř přesné místo jako Grace a s podobnými podtóny.

Pískoviště 2: Jaké to je mít Alzheimerovu chorobu/ztrátu paměti?

Pro toto pískoviště si Dorothy vybrala dvě ženské figurky (jedna stojící v pantoflích s velkým hrncem na polévku a druhá zamyšleně sedící), supa na bidýlku, prince a princeznu – "protože vypadají, jako by tančili." K figurce s hrncem sdělila, že její paměť "je jako ta s hrncem. Chodím s něčím kolem a říkám si: 'Kam to patří?' A pak mě napadne, že nevím, kam to patří a je to děsivé." Řekla také, že je jako žena, která sedí, protože "strašně moc přemýšlím. To mě mrzí. Nikdy nepůjdeme tančit. Už nepůjdeme – to se nikdy nestane."

Tresidder (2008) říká, že tanec je "výrazem života" (str. 50), což může být u Dorothy přijatelným výkladem. Dorothy může mít pocit, že v některých ohledech už skutečně nežije nebo si život alespoň neužívá, a má pocit, že dosáhla bodu, kdy její sen o tom, jak chtěla žít, skončil. Pokud jde o supa, Perkins-McNally (2001) uvádí, že "jsou často spojováni s pocitem předtuchy; s pocitem bezprostřední ztráty." (str. 190). Díky silné symbolické povaze pískoviště se Dorothy dokázala spojit se svými vnitřními emocemi a vyjádřit své obavy.

Pískoviště 3: Obraz světa

Maggie si vybrala panenku z ostrova nezletilých hraček (Rudolph the Red Nosed Reindeer; Kowalchuk, 1998), staršího muže s holí (z filmu Up – ve filmu tato postava ztrácí manželku) a dvěma podobně vypadajícími mužskými figurkami. Položila je k pravé zadní části pískoviště. Maggie bylo zdánlivě lhostejné, že panenka a figurka muže spadly. Nepokusila se žádné z nich upravit a postavit je do vzpřímené polohy, což možná vychází z pocitu chaosu narušujícího dynamiku rodiny. Je pozoruhodné, že během vyprávění osobně nebyla zastoupena mezi figurkami pískoviště.

Pískoviště 4: Moje největší obavy

Každý účastník byl požádán, aby vytvořil pískoviště, na kterém je vidět jejich největší strach. Maggie si prohlédla figurky, podívala se na prázdné pískoviště a prohlásila, že je hotovo – vysvětlila, že se ničeho nebojí. Měla pocit, že to nejhorší se už stalo, tak čeho se má bát? Možností však je, že nemoc jí postupně vymazala vzpomínky, dokud nezůstalo nic stejně jako na pískovišti.

Thomas si vybral tři předměty – "anděla smrti", Háda a žraloka. V řecké mytologii je Hádes bůh podsvětí. Perkins-McNally (2001) uvádí, že "žraloci představují obraz požírání […] stejně jako pohlcení nevědomými silami" (str. 175).

Pískoviště 5: Léčení

Na tomto pískovišti každý účastník ukázal, co pro něj znamená léčení.

Maggie si vybrala nefritový strom a umístila ho úplně vpravo na pískoviště blízko jeho hrany. Zajímavé je, že Chevalier a Gheerbrant (1996) uvedli, že nefrit je prostředkem k ochraně těla před rozkladem.

Thomas si vybral doktora a kněze. Líbilo se mu, že kněz měl na rameni ptáka, o kterém prohlásil, že představuje Ducha svatého. To se přímo váže k pískovišti jeho největšího strachu, kde podle Thomasovy katolické výchovy představuje Duch svatý Boží Milost a jediný způsob, jak být zachráněn před ohněm pekelným.

Pískoviště 6: Zlatá léta / Odchod do důchodu

Maggie rychle sdělila, že se jí v důchodu moc nelíbí. Nejšťastnější prý byla, když pracovala jako administrativní pracovnice v nemocnici. Vybrala si figurku doktora, kterého umístila vzadu vpravo na pískoviště jako skoro vždy. Tento výběr je příkladem malého pochopení, které sandtray nabízí. I když si vybrala lékaře, který bude reprezentovat nemocnici, ve které dříve pracovala, na základě skutečnosti, že na jejím pískovišti není nic, co by představovalo její zlatá léta, je také možné, že má pocit, že návštěvy u lékaře a lékařské zákroky jsou tím vším co se děje po odchodu do důchodu, což bylo tématem pro pískoviště.

Pískoviště 7: Naštvaný a frustrovaný

Grace si vybrala Alenku z říše divů a umístila ji do středu pískoviště. Vysvětlila svou volbu a řekla: "Rozčiluji se na sebe. Od té doby, co jsem tady, mě to přimělo hodně přemýšlet a více se dívat do sebe, ale když myslím na svého manžela a svou rodinu, cítím se spokojená." Řekla, že si Alenku vybrala, protože vypadala příjemně a "neohrožovala". Perkins-McNally (2001) vysvětlil, že Alenka v říši divů symbolizuje pocit "ztracení sebe sama v cizím světě" (str. 146). I když Grace použila pouze jednu figurku, volba Alenky v říši divů jistě vypovídala o tom, co Grace cítí v sobě samé, o svém životě a o světě kolem sebe.

Pískoviště 8: Naděje pro budoucnost

Grace si pro toto pískoviště vybrala anděla a Supermana. Její slova byla silná, když řekla: "Můj manžel je mentálně velmi silný. Je to můj Superman. Stará se o rodinu." Potom ukázala na anděla a řekla: "Představuje modlitby za dobrou vůli." Na konci dodala: ""Toto pískoviště se mi líbilo, protože jsem dokázala uvolnit nějaké emoce. Překvapilo mě, že jsem dokázala s figurkami tolik asociovat. Dívat se na postavy v písku a uvědomovat si, jak se cítím a jaké mám štěstí. Bylo legrační, že díky malé figurce jsem se mohla usmát a objevit tolik pocitů. Bylo to snazší, než jsem si myslela. Na začátku jsem si nemyslela, že bych sem ráda chodila, ale všechno bylo příjemné, což mě překvapuje. Cítím se dobře."

Psychosociální témata posledního životního cyklu

Každý účastník tohoto výzkumu vstoupil do závěrečného cyklu života a nyní čelí tomu, co Erikson a spol. (1986) popsal jako konflikt integrita versus zoufalství a je evidentní, že někteří účastníci se snažili najít mezi nimi rovnováhu. Erikson o tomto stádiu říká: "Právě prostřednictvím tohoto posledního stádia se životní cyklus proplétá ve své celistvosti a nakonec integruje naději, vůli, cíle, kompetence, věrnost, lásku a péči do komplexního smyslu. V průběhu života jedinec na určité úrovni předvídal konečnost života a zažíval existenciální hrůzu z "nebytí." Ve stáří toto napětí dosahuje svého vzestupu." (str. 55 - 56)

Z tohoto popisu posledního životního cyklu lze vyvodit mnoho paralel s pískovištěm. Na pískovištích každého z účastníků byly známky naděje, vůle, cíle, kompetence, věrnosti, lásky, ztráty a péče. Byly tam prvky moudrosti a vhledu. Každý účastník též zobrazoval pískoviště, ve kterých sám nebyl – což by mohlo představovat existenciální děs z "nebytí" a s ním i ztráty "já".

Pro Grace, Maggie, Thomase a Dorothy byla výzva vědět, že život je téměř u konce a že zbývá už jen málo, co prožít. Všichni statečně odhalili sami sebe ve svých pískovištích tím, že ukázali své individuální pohledy na generace, které nyní žijí, a jejich přijetí svého místa v průběhu času a místa, které zaujímají v historii své rodiny.

Reference

• Alzheimer's Association. (2023). Alzheimer's disease facts and figures. Retrieved: Alzheimer's and Dementia: https://www.alz.org/alzheimers-dementia/facts-figures.
• Amatruda, K. (2003). Somatic consciousness in adult sandplay therapy. In C. E. Schaefer (Ed.), Play therapy with adults (pp. 233-270). J. Wiley.
• Badenoch, B. (2011, March). Healing experiences with the brain in mind: Play therapy, art, sand and clay. Workshop presented at the Florida Association of Play Therapy Annual Conference, Orlando, FL.
• Baines, P. (2007). Quality dementia care. Nurturing the heart: Creativity, art therapy and dementia. Alzheimer's Australia.
• Baker, A. (2004). The use of sandtray with older adult clients. In R. C. P. Magniant (Ed.), Art therapy with older adults: A sourcebook (pp. 35-52). Charles C. Thomas Publishers.
• Bradway, K. (1990). A woman's individuation through sandplay. In K. Bradway, K. A. Signell, G. H. Spare, C. Stewart, L. H. Stewart, & C. Thompson (Eds.), Sandplay studies: Origins, theories, practice (pp. 133-156). Sigo Press.
• Brown, S. (2009). Play: How it shapes the brain, opens the imagination, and invigorates the soul. Penguin Group.
• Caprio, B. (1993). The sandtray and art therapy. In. E. Virshup (Ed.), California art therapy trends (pp. 307-316). Magnolia Street Publishers.
• Carey, L. J. (1999). Sandplay: Therapy with children and families. Rowman & Littlefield Publishers, Inc.
• Centers for Disease Control and Prevention. (2023). Dementia/Alzheimer's disease. Retrieved from https://www.cdc.gov/mentalhealth/basics/mentalillness/dementia.htm.
• Chevalier, J., & Gheerbrant, A. (1996). Dictionary of symbols (2nd ed.) (John Chevalier & Alain Gheerbrant, Trans.). Penguin Books.
• Erikson, E. H., Erikson, J. M., & Kivnick, H. Q. (1986). Vital involvement in old age: The experience of old age in our time. W.W. Norton & Company.
• Geronimi, C., Jackson, W., & Luske, H. (1951). Alice in Wonderland [Film]. Disney Productions.
• Homeyer, L. & Sweeney, D. (1998). Sandtray: A practical manual. Self-Esteem Shop.
• Homeyer, L. & Sweeney, D. (2023). Sandtray therapy: A practical manual (4th ed.). Routledge.
• Hunter, L. (1998) Images of resiliency. Troubled children create healing stories in the language of sandplay. Behavioral Communications Institute.
• Khachaturian, Z. S., & Radebaugh, T. S. (1996). Alzheimer's disease: Cause(s), diagnosis, treatment, and care. Boca Raton, FL: CRC Press. 199
• Kinney, J. M., & Rentz, C. A. (2005). Observed well–being among individuals with dementia: memories in the making, an art program, and versus other structured activity. American Journal of Alzheimer's Disease and Other Dementias, 20(4), 220-227. https://10.1177/153331750502000406
• Kurtz, K. (2009). Sandplay in Jungian analysis. Retrieved from Jungian Analysis website: https://www.jungiananalysts.com/wp/?page_id=26
• Miller, R. R. (1982). Investigation of a psychotherapeutic tool for adults: The sandtray. (Doctoral dissertation). Available from ProQuest Dissertations and Theses database. (UMI 207557) 201
• Monakes, S., Garza, Y., Wiesner III, V., & Watts, R. E. (2011). Implementing Adlerian sandtray therapy with adult male substance abuse offenders: A phenomenological inquiry. Journal of Addictions & Offender Counseling, 31(2), 94-107.
• Musker, J., & Clements, R. (Directors). (1997). Hercules [Film]. Disney Productions.
• Ovid Quotes. (n.d.). BrainyQuote.com. Retrieved July 14, 2023, from BrainyQuote.com, https://www.brainyquote.com/quotes/ovid_159352
• Parsons, M., & Peluso, P. R. (2013). Physical health and the elderly. In P. R. Peluso, R. E. Watts, & M. Parsons (Eds.), Changing aging, changing family therapy: Practicing with 21st century realities (pp. 79-96). Routledge.
• Pearson, M., & Wilson, H. (2001). Sandplay & symbol work: Emotional healing & personal development with children, adolescents and adults. Shannon Books.
• Perkins-McNally, S. (2001). Sandplay: A sourcebook for play therapists. Writers Club Press.
• Preston-Dillon, D. (2008). Sand therapies: Sandplay and sandtray. Association for Play Therapy, 202.
• Ritchie, G. (Director). (2019). Aladdin [Film]. Disney.
• Roemer, L. & Nagashima (Directors). (1964). Rudolph the red-nosed reindeer [Film]. NBC.
• Schacter, D. L. (1996). Searching for memory: The brain, the mind, and the past. BasicBooks.
• Schacter, D. L. (2001). The seven sins of memory. How the mind forgets and remembers. Houghton Mifflin Company.
• Stewart, L. H. (1990) Play and sandplay. In K. Bradway, K. A. Signell, G. H. Spare, C. Steward, L. H. Stewart, & C. Thompson (Eds.), Sandplay studies: Origins, theories, practice (pp. 21-38). Sigo Press.
• Taylor, E. R. (2009). Sandtray and solution-focused therapy. International Journal of Play Therapy, 18(1), 56-68.
• Tresidder, J. (2008). The Watkins dictionary of symbols. Watkins Publishing.

Slovo překladatelky závěrem

Využití sandtray terapie u seniorů s Alzheimerovou chorobou mi po teoretické části článku přijde velmi využitelné a přínosné v praxi. Může sloužit jak k samotné komunikaci s náročným klientem a napojení se na jeho komunikační styl a současnou dovednost, tak i k samoléčbě, jak vycházelo i ze samotné praktické části studie. Symbolické hodnocení jednotlivých figur na pískovišti mi však přišlo již příliš analyzující, a i dle zdrojů se opíralo spíše o principy sandplay. Z článku si však každý terapeut na pískovišti může do své práce přenést cokoli, co mu bude v praxi s klienty vyhovovat a co se mu osvědčí. Stejně tak to mám v plánu i já. Doufám, že vás článek pozitivně inspiroval stejně jako mě.

Mgr. Tereza Hebká