Markéta Čadová_Využití Sandtray v práci s dospívajícími.

V této závěrečné práci bych se ráda podělila o zkušenost s využitím Sandtray v práci s dospívajícími. Jelikož pracuji s dětmi různého věku a dospívající tvoří podstatnou část mé klientely, vybrala jsem si kazuistiku patnáctileté dívky, která řešila typické problémy teenagera. Klientku jsem měla v péči delší dobu pro jiné obtíže, než které zde budu popisovat. S dívkou jsme již měly navázaný vztah, což pozitivně ovlivnilo spolupráci a odvahu nabídnout tuto metodu.

Práce s pískovištěm u dospívajících je všeobecně obtížná, proto je třeba klienty na tu metodu připravit a důsledně vysvětlit v čem je přínosná, neboť se již cítí dospělí a "hraní" v pískovišti je nehodno jejich věku. Často se cítí trapně a nevěří v účinek této metody. Představa terapeutické práce v pískovišti je pro ně nepředstavitelná a spíše vhodná pro děti předškolního věku. Velice se mi osvědčilo jim sdělit, že Sandtray využívají i dospělí, a že tvoření obrazů má hlubší význam, než se domnívají. Mám zkušenost, že při nabízení této metody je dobré věnovat dostatek času a mluvit s nimi jako s dospělými a dodat jim pocit rovnosti a respektu.

Metoda Sandtray může pomoci dospívajícím prozkoumat svět mezi dětstvím a dospíváním. Pískoviště tedy jinými slovy pomáhá teenagerům prozkoumat vnitřní emoce, myšlenky a zkušenosti. Umožňuje jim uvědomit si vnitřní konflikty, nalézt vlastní zdroje na jejich řešení a změny. Umožňuje jim vyrovnat se s nepříjemnými zážitky v bezpečném prostředí a vyjádřit beze slov své fantazie, přání, vzpomínky a emoce. Kromě toho mohou někdy zažít zkušenost, že jsou vnímáni a pochopeni.

Anička je 16 letá studentka střední školy, kterou přivedla matka, aby společně vyřešily problémy s jejich vztahem, se školou a vrstevníky. Na první setkání Anička přišla s odporem, což demonstrovala povzdechy, kroucením očí a verbalizací toho, že nechce být v poradně. Nechtěla hovořit a ani nenavazovala oční kontakt. Dívce byly nabídnuty možnosti jak spolu mluvit a ona si zvolila pískoviště. Protože se u ní objevovala již od počátku nejistota, tak jí bylo dáno zadání: "Vytvoř obraz v pískovišti na téma, jak se mám?". Po chvíli Anička váhavě souhlasila, protože byla zvědavá na figurky a líbila se jí představa, že nemusí prozatím mluvit. Bylo jí sděleno, že může použít veškeré figurky, aby vytvořila obraz v písku.

Když si dívka prohlížela figurky, bylo patrné, že se pomalu uvolňuje. Poté figurky pomalu umístila zpět do police a usedla k pískovišti. Chvíli si pohrávala s pískem, brala ho do prstů, projížděla jím prsty. Nakonec se opět vrátila k figurkám, vybrala ty, co již předtím držela v ruce a začala je vkládat do pískoviště. Anička si vybrala malou kočičku, černého draka, lva, klacíky a kamínky. Kočičku umístila doprostřed pískoviště a lva s drakem napravo od kočičky. Kolem postaviček vytvořila plot z klacíků a kamínků a poté sdělila, že je hotová. Byla vyzvána, aby popsala svůj obrázek. Kočička zobrazovala jí samotnou a drak s lvem jí měli chránit. Plot zesiloval její ochranu před lidmi, kteří jí jen ubližují. Následoval rozhovor o bezpečí a Anička posléze sdělila, že se necítí ve světě bezpečně, protože zažila kyberšikanu od spolužaček, což byl důvod, proč nechtěla chodit do školy. Matka se jí ale na nic neptala a myslela si, že nerada chodí do školy, protože má špatné známky a neučí se. Následně byla vybídnuta, aby si představila, jak by chtěla, aby vypadal její svět, kdyby ho mohla změnit a udělala nový obraz v pískovišti. Anička využila stejné figurky a přidala k nim nové. Kočičku, která představovala jí samotnou, postavila vedle o něco větší kočky. Před ně postavila srdce a květinu. Po jejím boku stáli drak a lev. Plot otevřela do prostoru pískoviště. Podél plotu postavila stromečky. Anička tím chtěla ukázat, že by byla ráda, kdyby se nemusela bát lidí a mohla jim zase důvěřovat, ale stále potřebovala před nimi ochranu. Srdce a květina ukazovaly na dobrý vztah s matkou a spolužáky. Díky pískovišti se podařilo vytvořit vztah mezi Aničkou a terapeutem a dívka zažila pocit, že je plně respektována.

Anička chodila pravidelně do poradny, ale využívala jiné metody práce. Při jednom setkání chtěla opět použít pískoviště. Dívka byla vyzvána, aby do pískoviště vytvořila obraz, který by ztvárňoval to, co je pro ni v životě důležité. Opět si vybrala kočičku, která ztvárňovala ji samotnou. Kočičku umístila do rohu pískoviště. Do protějšího rohu umístila štíra, kolem kterého postavila zeď z Lega a napsala do písku "POZOR". Anička popsala, že štír je její matka a ona je ta kočička. Začala mluvit o své matce, u které má pocit, že se k ní nemůže přiblížit, protože když se o to pokusí, tak se vždy něco pokazí. Myslí

si, že největší problémem její matky je postoj k ní samotné. Matka chce mít nad Aničkou neustálou převahu, chce ji kontrolovat a ovládat. Následně byla vyzvána, aby udělala nový obraz v pískovišti, který by vyjádřil změnu. Dívka posunula svoji kočičku k štírovi, kterému dala na tělo květinu. Květina měla zjemnit štíra, který je sice nebezpečný, ale k ní přátelský. Kočička se ho nemusí bát.

Při dalším setkání se Anička rozhodla zobrazit vztahy se spolužačkami. Na okraji byla opět její kočička a doprostřed postavila tři postavičky princezen a hada. Za princezny postavila domeček. Princezny znázorňovaly spolužačky, které jí pomlouvaly na facebooku a domeček byla škola. Princezny a škola byly nyní pro ni největším trápením. Stále se bála chodit do školy, kde potkávala princezny. Hovořila s matkou o změně školy, ale ta to zamítla. Nechce, aby Anička dojížděla do jiného města. Poté byla opět vyzvána, aby změnila obraz. Anička vzala písek do rukou a zasypala princezny a hada. Kočičku postavila před školu a vedle ní ještě pejska. Chtěla tím vyjádřit, že by byla ráda, kdyby si jí princezny nevšímaly, a ona mohla bez obav chodit do školy. Pejsek vedle ní je její nová kamarádka, kterou si našla ve škole. Věří, že by jí mohla pomoci se zbavit princezen, ale není si jistá, zda jí může důvěřovat.

Pískoviště umožnilo Aničce vyjádřit své myšlenky a pocity o sobě a vztazích v jejím životě. Také to bylo pro ni užitečné v tom, že mohla bezpečnou metodou prozkoumat různé aspekty svého života.

Kazuistika ukazuje, jak může být metoda Sandtray účinná při budování a zlepšení vztahu klienta s okolím. Poskytuje bezpečný prostor pro vyjádření myšlenek a emocí. Pro Aničku bylo pískoviště nástrojem, jak zpracovat to, co prožívala a vyrovnat se s obtížnými vztahy. Změna v pískovišti jí ilustrovala naději pro zdravější vztahy a poskytla jí vhled do překážek, které jí bránily ve změně.

Terapeuti, kteří využívají pískoviště, vytvářejí vztah spolupráce v bezpečném prostředí, kde se dospívající cítí podporováni a přijímáni. Dávají prostor neverbálnímu a tvořivému zpracování témat a hledání řešení jejich problémů.

Autorka pracuje v Křesťanské pedagogicko-psychologické poradně v Plzni.