Kurzová Gabriela: Využití Sandtray z pohledu psychologa PPP.

Pracuji v pedagogicko-psychologickém poradenství desátým rokem. Přestože je hlavní náplní mé práce psychologická diagnostika dětí od 5. roku věku, často se věnuji i podpůrným vedením dětí či dospívajících s nejrůznějšími potížemi - ať už se jedná o emoční problematiku (úzkostné prožívání, depresivní ladění, smutek nad ztrátou blízké osoby, aj.) či poruchy chování (většinou vázané primárně na rodinné prostředí/výchovný styl či na pozadí dg. ADHD). Dále pracuji externě v Centru pro náhradní rodinnou péči s dětmi v pěstounské péči (nyní aktuálně pouze v rámci podpůrné skupiny). Pískoviště jsem si vybavila pro mou práci v Pedagogicko-psychologické poradně, časem uvažuji o zavedení pískoviště i na mém druhém pracovišti.

Při své práci vycházím především z narativního přístupu. Avšak i ten má často u dětí své limity, zejména pak u těch, které mají potíže verbalizovat svůj problém ať už z kognitivních či emočních důvodů. A právě v tomto ohledu spatřuji mimo jiné obrovský potenciál Sandtray metody.

Sandtray terapie se pro mne stala bezpečným nástrojem při psychologickém vedení dětí a to z vícero důvodů. Prvním (i když se může zdát banálním) důvodem je široký věkový rozsah použití. Není zde pro mne limitem dosažený věk dítěte/dospívajícího, což je pro mne osvobozující. Pokud jsem totiž např. používala kresebné techniky, často jsem musela volit tematiku podle věku nebo čelit rezolutnímu odmítnutí kresby dítětem z důvodu nedostatečné motivace. Během výcvikového kurzu jsem si práci s pískovištěm vyzkoušela u dětí s věkem 10, 14 a 16 let, vždy s pozitivním přijetím jak u chlapců, tak i u dívky.

Za další důležitý pozitivní aspekt využití práce na pískovišti považuji možnost vizualizace, která je využitelná (nejen!) u dětí s nižším intelektem či s verbálními problémy (např. mutismus, vývojová dysfázie, apod.). Dítě v pískovišti může názorně vyjádřit svůj vnitřní svět, své emoční prožitky, aniž by muselo složitě hledat cestu k verbálnímu vyjádření (zejména pokud jsou zde určité limity). I pro terapeuta je toto výhodné, neboť na podkladě obrazu v pískovišti může nabízet klientu různé podněty k zamyšlení či k další činnosti a pobízet ho volně k verbální interakci. S vizualizací pak dle mého názoru úzce souvisí také fenomén externalizace, tzn. že klient může poodstoupit od svého problému a podívat se na něj z vnějšku, s odstupem. Můžeme pak s klientem o externalizovaném problému debatovat jako o něčem, co je mimo klienta (ne jeho nedílnou součástí) a co se dá i snadněji ovlivňovat. Dosud jsem v praxi používala s klienty různé hračky, karty, apod., využití pískoviště mi otevřelo mnohem širší možnosti, jak externalizace dosáhnout.

Samostatnou kapitolou je pak využití sandtray terapie u dětí sociálně inhibovaných. Tento fenomén není ničím neobvyklým, zejména pak při jejich prvním kontaktu s cizí osobou (psychologem/terapeutem). Práce na pískovišti (např. s volným tématem) pak může být cestou k navození bezpečí a následně terapeutického vztahu mezi dítětem a psychologem.

Co pak považuji za stěžejní aspekt sandtray metody, a pro mne jako psycholožku i jako za úlevný, je fakt, že je při práci s klientem na pískovišti ponechána interpretace vytvořeného obrazu na klientovi. Právě konstruktivistický přístup, kdy klient vystupuje jako expert, je mi blízký. Asi jako každý "objektivista" z PPP (i díky klienty očekávané roli "poradce") jsem zpočátku měla problémy nevytvářet interpretace, nehodnotit a nedávat významy tomu, co vidím, ale postupným nácvikem mohu říci, že jsem se zbavila "objektivistického nánosu".

Na závěr nelze také opominout důvod, proč je pro klienty práce s pískovištěm tak přitažlivá. Troufám si tvrdit, že každý si nese z dětství nějakou pozitivní zkušenost s pískem, každý ho zná a někdy si v něm hrál (vyjma např. dětí s extrémní podnětovou deprivací). Ráda pozoruji rodiče i děti, když jim ukazuji pískoviště, jak i rodiče nenápadně přejedou rukou po písku, kdy je přímo láká kontakt s pískem. Tento taktilní kontakt s něčím ve vzpomínkách příjemným již má dle mého názoru významný terapeutický potenciál. Má zkušenost (zatím jen krátká) s prací na pískovišti poukazuje na situace, kdy dítě mezi stavěním figurek si jen tak zlehka prsty pohrává s pískem, zřejmě s pozitivním efektem na emoční prožívání.

Jsem velmi ráda, že jsem mohla projít výcvikovým kurzem v Sandtray metodě v Kolíně, nejen pro velmi vstřícný a milý přístup lektorky, ale také z hlediska rozšíření mých odborných kompetencí. Práci s pískovištěm jsem již na stálo integrovala do mého pracovního přístupu.