Homeyer, Linda E.; Sweeney, Daniel S: Propojování různých přístupů a technik se Sandtray terapií

Pro účel dokončení kurzu Sandplay jsem přeložil výňatek z kapitoly 7. "Integrating Sandtray Therapy with a Variety of Approaches and Techniques", str. 87 – 96. Jako terapeut vycházející z odlišných východisek než ze kterých práce s pískovištěm vzešla, konkrétně ze systemické na řešení orientované a narativní terapie, mě zajímala možnost propojení těchto směrů se Sandplay. Mám za to, že článek názorně ukazuje, že Sandplay lze poměrně snadno přizpůsobit potřebám velmi odlišných přístupů.

Přeloženo z knihy:

Homeyer, Linda E.; Sweeney, Daniel S.. Sandtray Therapy: A Practical Manual (p. 87), Fourth Edition. Taylor & Francis. Kindle Edition.

Přeložil: Martin Kašlík

Hlavní výhoda Sandtray terapie leží ve vytváření intrapsychického a interpersonálního bezpečí, pramenícího z expresivní a projektivní povahy této terapie - připomínáme, že "bezpečí je léčba" (Porges, 2018, s. ix). Existuje zde velký potenciál k tomu zakomponovat do Sandtray procesu jak nové, tak už zavedené techniky z jiných terapií. Carl Jung (1960) nabízí jasný imperativ, jehož odraz můžeme sledovat i v Sandtray terapii: "Ruce často dokážou vyřešit hádanku, se kterou si intelekt neporadí" (s. 72). Je to právě element bezpečí, vznikající díky expresivním a projektivním prvkům Sandtray terapie, který vybízí k této interpretaci. Budeme-li mít na paměti, že je zcela zásadní respektovat klientovu vývojovou úroveň, existuje množství strukturovaných terapeutických technik, prostřednictvím kterých můžeme klientům zprostředkovat náhled nebo podpořit změnu. Může se zdát nepatřičné kombinovat Sandtray se strukturovanými technikami - jako např. na řešení zaměřenými (SF) intervencemi. My bychom nicméně oponovali, že toto spojení je velmi přirozené a má velký potenciál. Kognitivní a SF techniky jsou často zaměřené na vytvoření reakce v rovině kognice a abstraktního myšlení - v podstatě tedy verbální odpovědi. Pole aplikovatelnosti těchto intervencí se nicméně může rozšířit, když je zkombinujeme s expresivními intervencemi, které verbální reakci nevyžadují. Jak kognitivně-behaviorální koncepty, tak SF teorie čím dál častěji integrují do představ o klientově změně faktor emocí. Což v důsledku vnímáme jako potvrzení efektivity využívání Sandtray terapie.

Způsobů, jakými lze adaptovat Sandtray terapii je tolik, kolik je existujících nebo vznikajících technik. V této kapitole jich několik uvedeme s nadějí, že čtenáři využijí své přirozené kreativity Sandtray terapeutů k tomu, aby objevili nebo vyvinuli další. Chceme čtenářům připomenout, s myšlenkou na prospěšnost klientům, aby nové techniky integrovali s porozuměním teoretickým východiskům daného směru a terapeutického procesu (dovednosti a dynamika setkání) společně s existujícím výzkumem. Terapeuti by vedle výcviku a supervize v Sandtray terapii měli přirozeně mít i výcvik v dále uvedených teoriích a intervencích.

RACIONÁLNĚ EMOČNÍ BEAVIORÁLNÍ TERAPIE (REBT)

REBT problémy klientů v rovině emocí, chování a vztahů nahlíží tak, že jejich původ nevidí v samotných událostech, ale ve způsobu, jakým člověk tyto události vnímá. REBT se pak v tomto duchu soustředí na klientova iracionální přesvědčení (Ellis, 2008). Ellisem vyvinutý klasický model A-B-C byl následně rozšířen na model A-B-C-D-E. V podstatě Aktivující událost (A) nezpůsobuje Konsekvenci (C - Consequence) v rovině emocí nebo chování, ale jsou to spíš klientovy Představy (B - Beliefs), které jsou kauzálním faktorem.

Proto je intervencí zpochybnění (D - Dispute) iracionálních představ (Beliefs), takže následným Efektem (E) je redukce nebo eliminace negativních důsledků (C– consequences). Toto je typicky verbální proces, který ale může být adaptován do procesu Sandtray terapie, například jako série pískovišť.

A (aktivační událost): "Udělej Sandtray o situaci, která tě rozzlobila".

B (Beliefs - představy, přesvědčení): "Vytvoř Sandtray o tom, co sis sám sobě o této situaci říkal."

C (Consequences - důsledky): "Ukaž mi v pískovišti, jaké to bylo být takto rozzlobený."

D (Dispute - zpochybnění): "Přemýšlím, jestli by tu nebyla jiná možnost, jak reagovat? Podívej se na svoje vlastní naštvané myšlenky a potom udělej pískoviště, jak jinak by se na situaci dalo dívat."

E (Efekt): "Kdyby sis mohl vybrat, jak bys chtěl na situaci reagovat? Udělej pískoviště o tom, jak by to vypadalo. Kdybys udělal pískoviště o tom, co můžeš změnit, co by se v něm dalo očekávat/ co by bylo přijatelné? Udělej o tom prosím pískoviště."

Toto zadání může být rozděleno do několika jednotlivých pískovišť, nebo může být pojaté jako jedna vyvíjející se scéna. Pro klienta, který má obtíže při verbalizování procesu A-B-C-D-E, může být Sadtray efektivní alternativou.

Přestože se spojení REBT s expresivními intervencemi může zdát nekonvenční, není ale ojedinělé. Ve své malé studii Rongchanchi et al. (2013) uvádějí:

Výsledky této studie ukázaly, že sebevědomí a odolnost mohou být posíleny prostřednictvím REBT intervencí, arteterapie a skupinové terapie…... ukázalo se, že kombinování REBT intervencí a arteterapie je užitečným nástrojem pro posilování sebevědomí a odolnosti u vysokoškolských studentů. (Str. 182,183)

Nardi (1986) se věnuje kombinaci drama terapie a racionálně emotivní terapie. Aust (1984) se zmiňuje o školách, které poskytují péči o duševní zdraví prostřednictvím kombinace racionálně emotivní terapie a nedirektivní terapie hrou.

TECHNIKA "UZDRAVOVÁNÍ BOLESTI"

Miles a Crowley (1986) nabízejí třídílnou arteterapeutickou techniku nazývanou "uzdravování bolesti". Své dětské klienty nechávají nakreslit tři obrázky: (1) obrázek bolesti, (2) obrázek bolesti, která je už "úplně v pohodě" a (3) obrázek toho, co pomůže obrázku jedna se změnit na obrázek dva. Toto téma můžeme pro dospělé klienty dobře adaptovat do Sandtray terapie, obzvláště pro klienty, kteří tolik nedůvěřují svým výtvarným schopnostem.

Klienty vyzveme, aby vytvořili tři pískoviště podle instrukcí techniky popsané výše. Je možné nechat klienty vytvořit tři oddíly do jednoho pískoviště, ale zjistili jsme, že je užitečnější techniku pojmout jako tři oddělená pískoviště, což v důsledku podporuje bezpečí v procesu. Daniel používá čtvercová dřevěná pískoviště o velikosti strany deset palců, použitelná s klienty všech věků. Pomáhají promítnout klientovu bolest a zároveň zpřítomňují uvědomění, že život se opravdu může zlepšit. Mills a Crowley (1986) popisují některé z výhod této techniky:

Technika v prvé řadě pomáhá dítěti oddělit se od bolesti tím, že ji transformuje do obrázku na papíru…..za druhé, tím, že bolesti dá skutečnou podobu, může poznat, s čím se vlastně vypořádává - z neznámého se posouvá ke známému….a za třetí je smyslem obrázku pomoci podpořit přepnutí smyslového aparátu…..Tím, že dítě namaluje, jak bolest vypadá, pomáhá aktivovat ostatní části mozku, které rozšiřují pole pozornosti, a užitečné zdroje dělá dostupnějšími. Čtvrtým účelem této kresby je mocná implikace. Tím, že dítě požádáme, aby bolest namalovalo "úplně v pohodě", terapeut implikuje, že takový stav "pohody" opravdu existuje. (str. 178-179)

NA ŘEŠENÍ ZAMĚŘENÉ INTERVENCE

SF terapie je konstruktivistický a post-strukturální přístup, který se cíleně zaměřuje na klientovy silné stránky. Předpokládá se, že klient je schopen dosahovat jím nastavených cílů a klientova naděje je v terapii využívána jako základu pro další práci (De Jong a Berg, 2013). SF techniky mohou být dobře přizpůsobeny pro využití v procesu Sandtray terapie (Hartwig, 2021, Nims, 2007, Taylor, 2009, 2015). Taylor (2015) tvrdí:

Spojením SF a Sandtray terapie získávají klienti dynamický komunikační nástroj, který jim umožňuje vyjadřovat své problémy v kinestetickém, trojrozměrném poli, mohou pozorovat a hrát si se svými možnostmi, všímat si jak zdrojů vlastních, tak těch pramenících ze souvislostí a mohou se fyzicky promítnout do budoucnosti, do místa a času, kde dosáhli svých cílů. (str. 150)

Konkrétní SF řízená technika, kterou lze použít v pískovišti, je jednoduchá úprava "otázky na zázrak" (DeShazer, 1988), která klientům slouží k tomu, aby byli schopni vnímat svoje možnosti a svět za jejich současnou bolestí.

V tradičním pojetí to může vypadat následovně: "V noci se během spánku stane zázrak a ten problém, se kterým jste dnes přišla, se prostě sám vyřešil. Jak byste poznala, že se to stalo? Jak by to vypadalo?" To jsou skvělé otázky, které se nesoustředí pouze na absenci prezentovaného problému, ale také na představování si pozitivní a ideální budoucnosti. Nicméně, jako u mnoha jiných strukturovaných technik, vyžaduje otázka na zázrak značné abstraktní uvažování, které pro některé klienty může být náročné verbalizovat.

Jednoduchá adaptace může vypadat následovně:

Když se někdy v průběhu noci stane zázrak a ten problém, který tě dnes přivedl, se jen tak vyřešil, přemýšlím, jak by to ráno, potom co se probudíš, vypadalo? Přemýšlím, jak by asi vypadalo tvoje pískoviště, kdybys věděl, že se to stalo.

V Sandtray může být využito několik dalších SF otázek. Ale spíš než hledání verbální odpovědi, může terapeut klienty požádat, aby vytvořili pískoviště, která by znázornila jejich odpověď. Uvádíme některé možnosti, které lze následně využít jako podnět:

- Udělej pískoviště, které by znázorňovalo, kdy naposledy to nebyl problém.

- Tento problém by mohl být mnohem větší - ukažte mi v pískovišti, jak se vám dařilo ten problém udržovat tak, že se nezvětšil.

- Kdyby někdo točil film o tom, jak se vám podařilo vyřešit ten problém, vytvořte prosím pískoviště o tom, jak by to vypadalo, kdyby ten film někdo ovladačem pozastavil.

- Jaká cesta se před vámi otevírá, potom co tento problém vyřešíte? Ukažte mi prosím v pískovišti, jak by to vypadalo?

- Jak vlastně poznáte, že je to vyřešené? Zkuste scénu, kterou jste vytvořil, změnit tak, aby ukázala, jak to může vypadat jinak.

- Když jste se minulý týden rozhodla (se nehádat, nejít do deprese, udělat scénu) - jaké to bylo? Zkuste o tom udělat pískoviště.

- Když jste se minulý týden rozhodla (hádat se, jít do deprese, udělat scénu) - jaké to bylo? Zkuste prosím udělat pískoviště o tom, jak byste to chtěla udělat jinak?

- Udělejte pískoviště o tom, jak by to vypadalo, kdybyste měla "předstírat", že žádný problém není. Jak by to vypadalo?

- Kdybyste se s tímto problémem vypořádala o trošku lépe, než jak na tom jste nyní, jak by to vypadalo? Udělejte prosím o tom pískoviště. Mohla byste udělat pískoviště o tom, co potřebujete k tomu, abyste se tam dostala?

- Kdyby ti někdo vystrojil vítěznou oslavu poté, co se ti povedlo touto těžkou situací projít, mohl bys udělat pískoviště o tom, jak by ta oslava vypadala?

- Kdyby váš partner/přítel/ člen rodiny byl tady s námi a dělal o vás pískoviště, jak by vypadalo?

- Kdybych já dělala pískoviště, které by vás mělo popsat, jak by to vypadalo? Ukažte mi prosím, co bych asi udělala.

- Kdybyste měla vybrat figurku nebo předmět, který by představoval vás, a pak další předmět, který by představoval výzvu, kvůli které jste přišla do terapie, které by to byly? Kdybyste měla vybrat ještě jeden předmět nebo figurku, která by představovala to, co by bylo potřeba ke zvládnutí figurky představující problém, kterou byste vybrala?

- Kdyby se věci začaly hýbat dobrým směrem, jak by to vypadalo? Kdo by si toho první všimnul? Kterou figurku byste vybrala pro tuto osobu? Umístěte ji di pískoviště a dokončete tu scénu.

- Udělejte prosím pískoviště o tom, co z toho, co se právě teď děje, byste chtěla, aby pokračovalo. Co byste do pískoviště mohla přidat, aby se to dělo častěji?

- Kdybyste vybrala figurku, která by představovala mě (terapeuta) a to jak bych mohla být užitečná - nebo kdybych měla změnit to, co jsem doposud dělala - jakou figurku byste vybrala?

- Existuje mnoho dalších možností jak se dotazovat a uvědomujeme si, že toto jsou otázky, které by klient mohl být schopen odpovědět slovně. Nicméně Sandtray terapie může prostřednictvím vizuálních a kinestetických prvků ovlivnit klienty na hlubší úrovni. Alternativní prostor pro vyjádření se a ponoření do procesu může poskytnout i těm klientům, pro které je slovní popis obtížný nebo odpovídají rychle, krátce či povrchně.

MOTIVAČNÍ ROZHOVORY (MI)

MI je na klienta orientovaná terapeutická metoda s cílem vybudovat a posilovat motivaci ke změně se základním zaměřením na rozptýlení ambivalence. (Miller a Rollnick, 2013). Ambivalence odkazuje na nejistotu nebo neschopnost člověka udělat rozhodnutí pro jejich kolísavost nebo tendenci být zároveň ponořený ve dvou protichůdných nebo konfliktních aktivitách. V průběhu MI procesu se držíme čtyř základních principů, které představují: (1) vyjádření empatie, (2) rozvíjení nesrovnalosti, (3) zůstat s odporem, (4) podporovat důvěru ve vlastní schopnosti. Pro klienty, pro které je náročné se verbálně účastnit v procesu, vyjadřovat empatii, soustředit se na nesrovnalosti, zůstat s odporem a podporovat důvěru ve vlastní schopnosti je možné tento proces realizovat prostřednictvím Sandtray figurek. Boyd-Franklin a spol. (2013) tvrdí, že přestože mnoho klientů se cítí být svým chováním zahanbeno, MI se tomuto zahanbení vyhýbá tím, že zaujímá následující postoj: "V procesu rozvíjení nesrovnalosti dochází k uvědomění, že v každém člověku je část, která se změnit chce a také část, která se změnit nechce" (str. 119). Domníváme se, že spojení MI přístupu respektujícího tuto ambivalenci jde dobře k sobě terapeutickým odstupem, který poskytuje Sandtray terapie.

Miller a Rollnick (2013) nabízejí v rámci MI praxe několik otázek:

1. Proč bys chtěl udělat tuto změnu?

2. Jak bys na to mohl jít, aby se ti to povedlo?

3. Jaké by byly tři nejlepší důvody pro to, abys to udělal?

4. Jak moc důležité je pro tebe udělat tuto změnu a proč?

5. Co si myslíš, že teď uděláš? (Str. 11)

Nabízíme variantu, kdy bychom tyto otázky mohli pokládat Sandtray figurkám. Například poté, co klient vybere figurku reprezentující jeho samotného (nebo možná někoho jiného, když by identifikování se sebou samým bylo příliš ohrožující) se terapeut může klienta zeptat: "Proč by tato figurka měla chtít tuto změnu?" Nebo " Jak by ta figurka na to měla jít, aby se jí podařilo tuto změnu udělat?" Spojení expresivní terapie a MI můžeme najít už v arteterapii. Palmer (2014) navrhuje, jak lze prostřednictvím arteterapie podporovat zaměření se na ambivalenci, kterou se MI snaží oslovit:

Arteterapie umožňuje prostřednictvím metafor a arteterapeutických technik zhodnotit a kreativně pojmout připravenost na změnu, ambivalenci a odpor. Tvorba umění dovoluje prostřednictvím reflexe se neohrožujícím způsobem "dostat za" odpor, porozumět ambivalenci a přijmout připravenost k léčbě. Arteterapeut cílí na navození katarzní zkušenosti, která ve svém důsledku podněcuje vhled do situace (Curl, 2008). Motivační rozhovory realizované prostřednictvím tvorby umění mohou být obzvlášť efektivní přístup u hospitalizovaných psychiatrických pacientů, protože proces tvorby umění a arteterapie může pacientům pomoci organizovat jejich myšlenky a rozvinout důvěru…..zároveň dovoluje prozkoumat obě strany konfliktu a následně svoje ambivalentní pocity diskutovat s terapeutem nebo dalšími členy arteterapeutické skupiny. Pro pacienty může být tento přístup bezpečnější, než ambivalenci konfrontovat přímo. (Str. 137)

HRANÍ ROLÍ

Technika, kterou využívá mnoho terapeutických přístupů je hraní rolí. Využívání hraní rolí a technik drama terapie v rámci kontextu Sandtray terapie je přirozené spojení. Simulace poskytuje efektivní způsob, jak se učit novým dovednostem, dovoluje zkoumat vztahy a pomáhá rozvíjení sebeuvědomění. V projektivním procesu je možné prostřednictvím miniaturních figurek vytvořit větší bezpečí v těch momentech, kdy se přibližujeme k náročným nebo sugestivním tématům.

Příkladem hraní rolí v pískovišti je využití techniky "prázdné židle". Obvykle při ní klient interaguje s absentující osobou, která pomyslně sedí v prázdné židli. Klient zpravidla sedí naproti, v průběhu hraní rolí může dojít k tomu, že si vymění místa. Terapeut může zaujmout roli kouče, asistovat klientovi nebo být hlasem prázdné židle. V Sandtray terapii si klient jednoduše vybere figurky za sebe a nepřítomnou osobu. Máme zkušenost, že pro mnoho klientů je jednoduší vést konverzaci dvou figurek v pískovišti, než mluvit k prázdné židli. Pokud je to žádoucí, může se terapeut připojit k rozhovoru v podobě třetí figurky. Pokud má být zakomponován tento formát, doporučujeme, aby klient vybral i figurku pro terapeuta.

Klienti mohou vyprávět svůj příběh prostřednictvím aktivního Sandtray, kde na sebe figurky berou různé role. Například, pro klienty je zpravidla bezpečnější vyprávět scénu z domácího násilí prostřednictvím figurek, než ji slovně popisovat. V tomto scénáři může terapeut brainstormovat s klientem ohledně plánování a zavádění bezpečnostního plánu tak, že situace budou přehrávat s figurkami.

Psycho-edukativní dynamika hraní rolí je v pískovišti nedocenitelná. Pro dítě nebo adolescenta s oslabenou schopností navazovat vrstevnické vztahy, může Sandtray představovat výborné místo, kde tyto dovednosti začít trénovat, ještě před tím než se bude potřeba zúčastnit např. skupinové terapie. Poté, co klienti v pískovišti prostřednictvím figurek odvypráví svůj příběh, může terapeut navázat otázkou: "Kdyby se to bylo odehrálo tak, jak chcete, jak by to vypadalo? Udělejte prosím o tom další pískoviště." I když se ta situace týká školní šikany a klient postaví scénu násilné odplaty, může terapeut prostřednictvím Sandtray zkoumat alternativní řešení.

Možností by bylo nabídnout" "Kdyby tam byl tvůj nejlepší přítel, aby ti v tu chvíli pomohl, co by udělal?" Kdyby klienta nikdo nenapadl, nebo dokonce pokud takový nikdo není, můžeme se zeptat: "Kdybys měl nejlepšího přítele, jaký by byl? Kterou bys pro něj vybral figurku? Jako terapeuté jsme si vědomi, jak zásadní je podpora našeho okolí. I když se může zdát, že tato intervence klientům připomene jejich osamělost - a ano, opravdu se tak může stát - dává také terapeutovi možnost udělat si lepší obrázek o tom, co klient potřebuje a pomoci mu vypracovat komplexní léčebný plán.

Hraní rolí může být řízeno jak klientem, tak terapeutem. Pro klienty je bezpochyby velmi posilující, pokud mohou zaujmout roli režiséra a choreografa procesu. Někdy je ale nezbytné, aby to byl terapeut, kdo zahájí drama intervenci nebo hraní rolí čistě pro instruktivní a informativní důvody nebo protože je klientova úzkost pro ně samotné zahlcující.

MINDFULNESS

Jako Sandtray terapeuti a poradci se snažíme nezaměřovat se pouze na redukci symptomů. V tomto smyslu Hick a Bien (2010) popisující midnfulness jako "soustředěnou pozornost, vědomost, intencionalitu, vzdání se soudů, přijetí a soucit" (str. 5). Hledají způsob, jak klientům pomoci rozpoznat realitu, přijmout okolnosti a rozvinout zdravější a flexibilnější intra a interpersonální vztahy se sebou a ostatními. Rappaport (2014) komentuje využívání midfulness v procesu expresivních umění:

Každá umělecká forma nabízí příležitosti, jak se dostat do kontaktu s "vnitřním svědkem", a jak se nechat zcela pohltit prožitkem přítomného okamžiku…. Přichází zde pocit naprostého ponoření se od činnosti, zklidnění mysli, zážitek jednoty s uměleckým prožitkem zasazeným do přítomného okamžiku, absence lineárního času. V určitý bod umělec odstupuje od malby, sochy nebo jiné umělecké formy, aby si ji prohlédl. Odstoupení aktivuje "vnitřního svědka", který pohlíží na dílo, aby "nacítil" jeho estetický balanc a rozhodl, co je potřeba - jaké barvy, tvary, atd. (str. 32)

Tento dynamický proces se odehrává i v Sandtray terapii. Existuje nepřeberné množství mindfulness cvičení, která mohou být přizpůsobena na proces Sandtray terapie. K tomuto využití Sandtray vybízí Rae (2013) následovně:

Prostřednictvím Sandtray procesu máme příležitost se napojit na svoji vlastní vnitřní moudrost a zkoumat životní alternativy. Sandtray nás učí a podporuje v midnfeulness našich vlastních procesů a toho, jak dopadají na naše volby, které děláme v našem prostředí (s. 56).

Mnoho přístupů k mindfulness se soustředí na meditativní techniky a redukci stresu. Například Kabat-Zinn (1990) formuloval jednu z prvních na mindfulness založených intervencí, ze které vzešla technika snížení stresu. Jeden z příkladů mindfulness intervencí, které mohou být adaptovány na Sandtray terapii, je cvičení STOP (Stahl a Goldstein, 2019). V tom se klient učí následujícím krokům:

S: Stop, zastav svého "autopilota" - začínáme soustředěním se na přítomný okamžik

T: Take a breath - nadechni se a soustřeď svou pozornost na výdech a nádech

O: Openness to observation - otevřenost k přicházejícím vjemům - napojení se na svoji zkušenost v přítomném okamžiku, věnuj pozornost tomu, co cítíš, co slyšíš, co vnímáš, vidíš a dokonce co si myslíš

P: Proceed - pokračuj - opět se spoj se svým prostředím a právě prováděnou aktivitou

Klienty můžeme tento postup učit ve chvíli, kdy se dostávají do fyzického kontaktu s pískovištěm a sahají do něj rukama, což může být smyslová a usměrňující aktivita. Využít můžeme i vlhký písek. Posilujícím elementem může rovněž být, když klient bude v ruce držet figurku reprezentující jeho samotného. Terapeut může "koučovat" interakce figurek v přítomnosti klienta, nebo klient může v pískovišti řídit figurky představující jeho samého nebo další osoby. Může to být, jako když si dítě sestaví třídu z plyšáků a pak se samo ujme role učitele..

Klienta můžeme i požádat, aby vytvořil Sandtray o tom, jak by se na aktuální problém dala aplikovat metoda STOP. Mohl by vytvořit sadu na sebe navazujících pískovišť, kdy jedním z nich by byl život před využitím metody STOP a další poté, co by tuto metodu implementoval do svého života. Sandtray terapeut může také využít této (STOP) vizualizace před vytvořením jakéhokoliv pískoviště.

TRADIČNÍ GESTALT TECHNIKY:

Gestalt terapie se u klientů soustředí na zvyšování uvědomování si sebe sama a svého okolí prostřednictvím konceptu "tady a teď" (Mann, 2021). Perls (1969) tvrdí, že "samotné vědomí sám sebe může být léčivé" (str. 26). Vedle výše zmíněné techniky prázdné židle existuje množství dalších "klasických" technik, které se soustředí na uvědomování si přítomnosti, propojení mysli, těla a emocí. Možná, že pozornost není jediným Klíčem, ale je určitě klíčová a gestalt terapie sdílí tuto perspektivu se Sandtray terapií, která se také soustředí na přivádění pozornosti k hluboce skrytým tématům prostřednictvím metafory kreativního procesu. Z koho můžeme dále čerpat, jsou Timm a Garza (2017), kteří specificky rozebírají Sandtray proces z pohledu Gestalt terapie. Humanistický přístup Steva Armstronga (2008) je rovněž silně ovlivněn perspektivou Gestaltu. Jeho práci doporučujeme čtenáři, který by se chtěl hlouběji ponořit do tohoto přístupu.

Jako součást kreativního procesu na pískovišti se můžeme výhradně zaměřit i na uvědomování si sebe sama. Terapeut se může jednoduše zeptat: "Čeho jsi si v tuto chvíli vědomý?" nebo "Co vnímá tato figurka právě teď?" Klienta můžeme zároveň požádat, aby zopakoval nebo znovu přehrál určité chování. Například pokud klient nějakou figurku svírá nebo se k ní chová laskavě, hladí ji, můžeme toto chování zachytit, přivést k němu pozornost klienta a vybídnout ho, aby v činnosti vědomě pokračoval. Pozornost může být také nasměrována i na jinou osobu, ať už v párové nebo individuální terapii. Intervence zahrnující práci s uvědoměním sama sebe mohou rovněž zahrnovat rozhovor se sebou samým (přímo k nebo mezi figurkami), inscenování situací nebo práci se sny. Zde nabízíme další Gestal techniky, které by bylo možné využít v Sandtray terapii:

- horká židle - kdy je figurka umístěná do pozice, kde je na ni zaměřena intenzivní pozornost

- zrcadlení - kdy terapeut na sebe bere roli klienta nebo klientovy figurky a buď imituje klienta / figurku, nebo nabízí alternativní reakci v rovině emocí nebo chování

- "mohu za vás říct větu?" což je návrh směřovaný buď přímo na klienta nebo na figurku - terapeut zde nabízí perspektivu nebo reakci v rámci procesu a klient testuje, na kolik mu v přítomném okamžiku "sedí"

- zůstaňte s tímto pocitem - používáme, když se klient zmíní o nežádoucí náladě nebo pocitu, nebo se přímo zkušenosti vyhýbá, či ji odmítá.

ŠKÁLOVACÍ OTÁZKY

Další metoda, kterou lze použít v rámci Sandtray terapeutického procesu, jsou škálovací otázky. Běžně se používají v terapiích napříč různými teoretickými východisky, především ale v na řešení orientované terapii. Obecně vyzývají k verbální odpovědi. Mohou být užitečné při zjišťování, jak na sebe klient pohlíží, a při definování terapeutického pokroku. Strong a spol. (2009) k tomu říkají, že "Škálovací otázky mohou být barometrem klientovy skutečné, nebo představované zkušenosti…odpovědi na tyto otázky mohou nabídnout vyhodnocení klientových zkušeností významně souvisejících s poradenským procesem" (str. 171). Dále uvádějí:

Škálovací otázky vybízejí klienty k tomu, aby konkrétní řešení a zdroje posuzovali podle užitečnosti v poradenském procesu. Prostřednictvím těchto otázek se můžeme například ptát, jak by klient, hodnotící problém na "6", mohl jeho intenzitu snížit na "4" nebo na "5". Tyto otázky podle všeho povzbuzují klienta k reakcím, které ve svém důsledku pomáhají vyřešit zmíněný problém. (str. 172)

Protože povaha škálovacích otázek přirozeně vyžaduje verbální odpověď, mohou mít někteří klienti potíže při definování čísla na stupnici nebo tento kognitivní pohled na ně samotné nekoresponduje s jejich intrapsychickou a interpersonální realitou. V Sandtray terapii se ale klienta můžeme zeptat:

Někteří lidé hodnotí míru své deprese na škále od 1 do 10. Možná byste dokázal říct nějaké číslo, ale přemýšlím, jestli byste nemohl o tom, jak depresivně se dnes cítíte, udělat pískoviště.

Další příkladem by bylo zhodnocení klienty, jakou cestu už v terapii ušli:

Zajímal by mě váš pohled na to, jakou cestu jste v terapii už urazil. Mohli bychom to hodnotit na škále, kdy 10 by bylo řešení, které hledáte, a jednička stav, ve kterém jste dorazil poprvé do terapie. Ale přemýšlím, jestli byste místo toho nemohl postavit pískoviště, které by znázorňovalo, kde se dnes vidíte?

Varianta na toto zadání může být:

Dnes bych vás chtěla požádat, abyste udělal dvě pískoviště. To první by bylo scéna, jak vám bylo, když jste přišel poprvé do poradenství, a to druhé by byla scéna, kde sám sebe vidíte nyní.

Tuto verzi můžeme dále rozvíjet tím, že klientovi ukážeme obrázek pískoviště ze začátku spolupráce:

Toto je fotka jednoho vašeho pískoviště v době, kdy jste poprvé přišel do poradenství. Vypadá to, že jste ušel dlouhou cestu. Když se na to díváte, přemýšlím, jestli byste dnes nemohl udělat pískoviště, které by znázorňovalo, kde se cítíte být dnes.

Další způsob, jak využít škálovací otázky v terapii, je zeptat se klientů, jak by jejich současné fungování hodnotili ostatní. V Sandtray můžeme klienty požádat, aby místo odpovědi postavili pískoviště. Například:

Kdyby zde byl váš partner/ zaměstnavatel/ přítel a já ho požádala, aby o vás udělal pískoviště, přemýšlím, jak by asi vypadalo. Mohlo by to být náročné, ale myslíte, že byste mohl postavit takové pískoviště, které by asi udělali oni?

Reference:

Armstrong, S. (2008). Sandtray therapy: A humanistic approach. Ludic Press.

Aust, P. H. (1984). Rational-emotive therapy in the school. Social Work in Education, 6(2), 106–117. Bainum, C. R., Schneider, M. F., & Stone, M. H. (2006). An Adlerian model for sandtray therapy. The Journal of Individual Psychology, 62(1), 36–46. Beck, A., & Weishaar, M. (2019). Cognitive therapy. In R. Corsini & D. Wedding (Eds.), Current psychotherapies (11th ed.), (pp. 237–272). Cengage Learning. Boyd-Franklin, N., Cleek, E., Wofsy, M., & Mundy, B. (2013). Therapy in the real world: Effective treatments for challenging problems. Guilford Press. Chwalek, C. M., & McKinney, C. H. (2015). The use of dialectical behavior therapy (DBT) in music therapy: A sequential explanatory study. Journal of Music Therapy, 52(2), 282–318. De Jong, P., & Berg, I. K. (2013). Interviewing for solutions (4th ed.). Brooks/Cole. de Shazer, S. (1988). Clues: Investigating solutions in brief therapy. W.W. Norton. de Shazer, S., & Dolan, Y. (2007). More than miracles: The state of the art of solution-focused brief therapy. Routledge/Taylor & Francis. Eberts, S., & Homeyer, L. (2015). Processing sand trays from two theoretical perspectives: Gestalt and Adlerian. International Journal of Play Therapy, 24(3), 134–150. Ellis, A. (2008). Rational emotive behavior therapy. In R. Corsini & D. Wedding (Eds.), Current psychotherapies (8th ed.), (pp. 187–222). Thomson Brooks/Cole. Even, T. A., & Armstrong, S. A. (2011). Sandtray for early recollections with children in Adlerian play therapy. The Journal of Individual Psychology, 67(4), 391–407. Gil, E. (2006). Helping abused and traumatized children: Integrating directive and nondirective approaches. Guilford Press. Hartwig, E. K. (2021). Solution-focused play therapy: A strengths-based clinical approach to play therapy. Routledge. Heckwolf, J. I., Bergland, M. C., & Mouratidis, M. (2014). Coordinating principles of art therapy and DBT. The Arts in

Psychotherapy, 41(4), 329–335. Hick, S., & Bien, T. (Eds.) (2010). Mindfulness and the therapeutic relationship. Guilford Press. Homeyer, L., & Sweeney, D. (2017). Sandtray therapy: A variety of approaches. In B. A. Turner (Ed.), The Routledge international handbook of sandplay therapy (pp. 328–338). Routledge/Taylor & Francis. Jung, C. G. (1960). Collected Works. Vol. 8. The structure and dynamics of the psyche. Pantheon. Kabat-Zinn, J. (1990). Full catastrophe living: Using the wisdom of your body and mind to face stress, pain, and illness. Bantam Books. Kottman, T. (2011). Play therapy basics and beyond (2nd ed.). American Counseling Association. Linehan, M. (1993). Skills training manual for treating borderline personality disorder. Guilford Press. Linehan, M. (2015a). DBT Skills Training Manual (2nd ed.). Guilford Press. Linehan, M. (2015b). DBT Skills Training Handouts and Worksheets (2nd ed.). Guilford Press. Linehan, M., & Wilks, C. (2015). The course and evolution of Dialectical Behavior Therapy. American Journal of Psychotherapy, 69(2), 97–110. Mann, D. (2021). Gestalt therapy: 100 key points and techniques (2nd ed.). Routledge/Taylor & Francis.

Miller, W., & Rollnick, S. (2002). Motivational interviewing: Preparing people for change (2nd ed.). Guilford Press. Miller, W., & Rollnick, S. (2013). Motivational interviewing: Preparing people for change (3rd ed.). Guilford Press. Mills, J., & Crowley, R. (1986). Therapeutic metaphors for children and the child within. Brunner/Mazel. Nardi, T. J. (1986). The use of psychodrama in RET. In A. Ellis & R. M. Grieger (Eds.), Handbook of rational-emotive therapy, Volume 2 (pp. 275–280). Springer Publishing Company. Nims, D. (2007). Integrating play therapy techniques into solution-focused brief therapy. International Journal of Play Therapy, 16(1), 54–68. Palmer, G. (2014). Motivational interviewing in art therapy. Art Therapy, 31(3), 137–138. Perls, F. (1969). Gestalt therapy verbatim. Real People Press. Porges, S. (2018). Foreword. In B. Badenoch, The heart of trauma: Healing the embodied brain in the context of relationships (pp. ix–xii). W.W. Norton. Rae, R. (2013). Sandtray: Playing to heal, recover, and grow. Rowman & Littlefield Publishing Group. Rappaport, L. (2014). Mindfulness and the arts therapies theory and practice. Jessica Kingsley Publishers. Roghanchi, M., Mohamad, A. R., Mey, S. C., Momeni, K. M., & Golmohamadian, M. (2013). The effect of integrating rational emotive behavior therapy and art therapy on self-esteem and resilience. The Arts in Psychotherapy, 40(2), 179–184. Sori, C. F., & Robey, P. A. (2013). Finding reality in the sand: Transitions with children using choice theory, reality therapy and sandplay. International Journal of Choice Theory and Reality Therapy, 33(1), 63–77. Stahl, B., & Goldstein, E. (2019). A mindfulness-based stress reduction workbook (2nd ed.). New Harbinger Publications. Strong, T., Pyle, N. R., & Sutherland, O. (2009). Scaling questions: Asking and answering them in counselling. Counselling Psychology Quarterly, 22(2), 171–185. Sweeney, D., Minnix, G., & Homeyer, L. (2003). Using the sandtray for lifestyle analysis. Journal of Individual Psychology, 59(4), 376–387. Taylor, E. R. (2009). Sandtray and solution-focused therapy. International Journal of Play Therapy, 18(1), 56–68. Taylor, E. R. (2015). Solution-focused sandtray therapy for children. In H. G. Kaduson & C. E. Schaefer (Eds.), Short-term play therapy for children (3rd ed.), (pp. 150–174). Guilford Press. Timm, N., & Garza, Y. (2017). Beyond the miniatures: Using Gestalt theory in sandtray processing. Gestalt Review, 21(1), 44–55. Wittmann, E. (2017). Post-Jungian directive sandtray in play therapy. In E. S. Leggett & J. N. Boswell (Eds.), Directive play therapy: Theories and techniques (pp. 17–57). Springer Publishing Company.