Eichner Procházková Marie: Sandtray terapie v psychiatrické praxi. Čím mou práci obohatila?

Pracuji jako psychiatr, t.č. v ambulanci Psychosociálního centra Přerov, které poskytuje multidisciplinární služby v rámci péče o duševní zdraví - psychiatrické, psychologické, sociální, denní stacionář i centrum duševního zdraví.

Pro výcvik v Sandtray terapii v Kolíně jsem se rozhodla rok před koncem svého výcviku v Transformační systemické terapii podle Virginie Satirové. Už nějakou dobu jsem slýchala o práci v písku od svých satirovských lektorek a kolegů, která mě velmi lákala, a protože naše kanadská lektorka Madeleine De Little měla přijet až za rok a moje touha po sandtray byla opravdu velká, hledala jsem aktuální možnosti a našla jsem kurzy Veroniky Galusové v Kolíně.

Nevěděla jsem, co přesně čekat, ale následná realita předčila má očekávání, příjemný prostor plný krásných figurek a symbolů, intimní prostředí s minimem studentů, profesionální a lidská lektorka i zázemí v podobě studijních zdrojů i nastandartního občerstvení pro tělo. První taktilní dojem z chladného písku v ruce si pamatuji dodnes.

Dlouhodobě jsem pracovala spíše s dospělými, později jsem začala pracovat také s dětmi, rodinami či páry. Nepatřím mezi biologicky a striktně západomedicínsky profilované kolegy, je mi blízká psychoterapeutická linie a ráda kombinuji "klasickou západní" medicínu s jinými možnostmi a technikami a východní medicínou, vnímám silnou potřebu v ozdravování a prevenci rodinných patologií s prioritním důrazem na zdravé, místo koncentrování se na patologii a externí zdroje.

Sandtray používám doplňkově v rámci psychoterapie u svých klientů, a to převážně v individuální práci. Práce v písku pro mne je dalším specifickým místem, kde mohu pracovat satirovským modelem, ve kterém se již od roku 2005 pohybuji a u kterého jsem zakotvila jako u své srdcové záležitosti. V době kurzu a končícího psychoterapeutického výcviku jsem ve svém profesním, ale i osobním životě prožívala důležité změny a roční kurz mi tak poskytl krom zkušenosti, teoretického rámce i velkou podporu v těžkých časech a zároveň vlastní zkušenost jak mocnou, silnou, komplexní, zážitkovou, podpůrnou i transformační metodou písková terapie je.

V průběhu santray kurzu jsem začínala s pískem pracovat pomalu i v ambulanci, zažívala první nejisté krůčky, své pochyby, záhady i postupně uspokojivý pocit z dobých výsledků v podobě viditelných změn. Ve své praxi pracuji s pískem zatím déle a více s dospělými v rámci psychoterapie, a to především proto, že směrování, časové možnosti a kapacita ambulance nestačí na poptávku psychoterapie dětí a rodin. Bedýnka s pískem v ordinaci je tak mocná, že láká nejen děti, které přijdou jen na běžnou kontrolu nebo jejich sourozence, ale i kolegy, kteří v době mé nepřítomnosti pískoviště kreativně využívají k vytváření vlastních aktuálních obrazů. Spolu s figurkami vytváří specifickou atmosféru mé ambulance a dotazy některých nezasvěcených dospělých, zda jde o kočkolit a kde mám to zvířátko, jsou čím dál méně časté.

Jedinečnost práce v písku vidím hlavně v pravohemisférovém přístupu, zážitkovosti, přímočarosti a rychlosti spontánního vklouznutí do vnitřních procesů, spojení se se sebou na úrovni emocí, percepcí, očekávání i tužeb, vztahu svého já k sobě samému, síle a hloubce zažívaných emocí, možnosti bezpečného odžití a ošetření i nejtraumatičtějších zážitků, hmatatelnosti zdrojů, ponechání klienta v jeho vlastních rukou, v jeho vlastním léčebném a posvátném prostoru, kde je vše možné a kde je dostatek zdrojů pro transformaci.

Pískoviště proto používám ráda kdykoliv, kdy potřebuji pracovat intenzivně zážitkově, kde slova mi připadají nedostatečná nebo umožňují klientovi více unikat od sebe samého než se se sebou spojit, u klientů psychotraumatizovaných, zmrzlých, s obtížným verbálním vyjadřováním či obtížným otevíráním se, ztrátami, s velkou nedůvěrou a silnými obranami, s přílišnou racionalizací, u klientů spojených s nereálnými obrázky o sobě samých atd.

Velmi se těším na její daleko častější používání v rámci terapie dětí, párové a rodinné terapie s využíváním interakční roviny a zázračného zážitku vzájemného propojování hlubin ledovců při práci s více členy, přemosťování minulosti a přítomnosti s vytěžením zdrojů, vytváření lepšího kontaktu klientů se sebou i druhými face to face.

Kurz mi dal kromě vlastních zážitků a zkušeností, větší odvahy a sebedůvěry ve vlastní kompetence i důvěry v santray obrovskou chuť používat santray mnohem častěji, než mi dovoluje tlak a směřování současné ambulance, podpořil mé satirovské lidské vnímání a přístup, důvěru v klienta, resp. člověka a podpořil mé odhodlání celkově nepříznivou situaci současných ambulancí měnit a směřovat k realizaci vlastní vize satirovského centra s nedílnou součástí santray, kde medikace tvoří pouze jednu z částí a důraz je kladen na podporu zdraví, zdrojů, zvědomování a propojování lidských bytostí na úrovni jejich univerzálních tužeb, přebírání zodpovědnosti za vlastní copindové vzorce a vědomé rozhodování se pro změnu směrem k vytváření lepšího světa úplných lidských bytostí, která obohacuje všechny zůčastněné.

MUDr. Marie Eichner Procházková, marimilan@centrum.cz