Chrášťanská Markéta: Každý z nás má svou horu jinak vysokou aneb jak jsem se ze Sandtray ocitla v Sandplay.

Ten pocit, kdy člověk konečně nasypává písek do nádoby terapeutického pískoviště, se mi zdál svým způsobem posvátný. Nebo přinejmenším sváteční a v hlavě mi pomalu začínaly znít tóny Vltavy od B. Smetany. Konečně jsem se vyšplhala na svou horu.

Svým příběhem bych chtěla přinést povzbuzením těm, kteří se mohou cítit v některé oblasti nejistě. Ať již je to představa, že nároky na splnění kurzu jsou příliš vysoké, nebo překážka v podobě založení pískoviště, tak i první neslavné pokusy v praktikování práce s terapeutickým pískovištěm. Cením si podporujícího přístupu lektorky Veroniky i celé skupiny, neboť se nám podařilo vytvořit nesmírně milou a podporující atmosféru k poznávání a hledání nových cest. Dovolme si proto tvůrčí práci a pestrý pohled na události, neboť je jenom na nás, jak je vnímáme (a následně přepólujeme atd.), aby nám zkušenosti posloužily a my tak dosáhli spokojenost sami se sebou.

Pěkně od začátku

S terapeutickým pískovištěm jsem se kdysi setkala na studijním pobytu ve švýcarském Zürichu. Paní terapeutka měla vlastní pracovnu v přízemí rodinného domu, vzpomínám si cestou na rozkvetlou zahradu poblíž jezera, jež mě zavedla k práci dětského klienta ve stylu Sandplay. Tou dobou jsem cíleně vyhledávala příležitost se s terapeutickým pískovištěm setkat naživo. Nedokážu si vybavit, odkud pramení moje vůbec první informace o terapeutickém pískovišti, která vyrostla do podoby mé idealizované až lehce bláznivé představy o zaměstnání psycholožky. Ideální představa zůstala. S nadšením jsem se hlásila do ročního výcviku, když děti trochu povyrostly, ale nástup do práce z rodičovské dovolené se zdál ještě vzdálený. Jenomže každý z nás má jinak vysokou horu, než se po ní vyšplhá za svými cíli. Některým z nás se vše postupně protahuje, možná i z obavy stále věci odkládá a čeká, až dozraje čas. Dokončování trvá tak nějaké déle oproti původním představám, z banalit se stávají překážky a na cestě se člověk učí hlavně z chyb, kterým by se s trochou pečlivosti mohl vyhnout. Taková se mi zdála moje cesta při poznávání Sandtray.

Nejprve je třeba si zařídit terapeutické pískoviště

Zařizování pískoviště se stalo mou první menší horou k překonávání. Dřevěný IKEA pult jsem včera objevila při větším úklidu po stěhování, které proběhlo již před rokem. "Alespoň se neztratil", pomyslela jsem si při pohledu na nepoškozené originální balení. Namísto pěkného pultu posloužila dosud plastová krabice IKEA. Zjistila jsem tím alespoň, že chci mít prozatím nádobu na pískoviště v menší výšce cca 30 cm kvůli dostupnosti pro malé děti.

Písek k nasypání do nádoby jsem si spojila se slovy lektorky Veronika a trefnou poznámkou: "Konečně sis musela nechat pomoci". Pytel s pískem je totiž nesmírně těžký, a tak jsem poprosila manžela o přenos z auta do garáže. Ostatní jsem si potřebovala obstarat sama - bloudit po obchodním domě a až při třetím pokusu pytel s jemným pískem na zámkovou dlažbu objevit v nejzapadlejším koutě obchodu. Při porovnání se mi zdál písek pro činčily v malém balení drahý. Pak už jen zbývá přenést písek z garáže do pracovny, to už zvládne člověk také sám pomocí menších nádob. Přiznávám, trochu jsem se nad sebou zamyslela, že by to s cizí pomocí netrvalo všechno tak dlouho.

Figurky - Nejdříve si člověk v nočních hodinách nenápadně vypůjčí od vlastních dětí, co nashromáždily. Pak se může vydat do obchodu typu dobročinný bazar na lov. To je třeba také bez dětí, protože jinak z toho nevyvázne levně. Zkušený čtenář si již počítá, jak jsou vzácné chvíle, kdy je maminka na rodičovské sama bez dětí, a tak se mé zařizování pískoviště protahuje na nějaký třetí měsíc. Nadchly mě i dřevěné figurky z Aliexpresu, které se dají pomalovat vlastní rukou. Zatím mám tři. Plán, že uspořádám sadu z ručně malovaných dřevěných figurek, jsem již opustila. Lektorka Veronika měla fajn nápad zadat tuto práci dětem na základní škole, ze které vzešly charismatické figurky s náladami. A pak při každém výletě a náhodné zastávce v obchodě může člověk narazit na zajímavou figurku či předmět, stejně tak výlety do přírody přinášejí pestrost při využívání přírodnin. Shánění předmětů do pískoviště se zkrátka stává vášní či koníčkem.

Objevování Sandtray při ročním výcvikovém kurzu

Od původního ideálu trénovat Sandtray na dospělých postupně vznikal jakýsi kompromis, když mí známí váhavě odříkali možnost stát se experimentem pro nácvik mých terapeutických dovedností. Možná vycítili moji váhavost.

U dětí z nízkoprahového klubu jsem měla dvě příležitosti, jednalo se o děti předškolního věku s nerovnoměrným vývojem ze sociálně slabých rodin. Každé z dětí bylo k dispozici pouze jednou, a tak ve mně zůstal převažující dojem, že hra s pískem je silný zážitek i pro velmi roztěkané dítě. Jenom těžko se odolává dotykům písku, přesýpání, házení atd. Moje reflexe ovšem nedostaly prostor ani odezvu u dětí, ačkoliv během setkání vypustily děti i žhavé informace o své rodině, což svědčilo o počínajícím důvěrném vztahu. Pro přenos do klubu jsem si pořídila plastový nosič na buchty a vyskládala jedno patro figurkami a druhé pískem. V hlavě mi zůstávala otázka, jak se má vlastně s takhle malými předškoláky pracovat?

A tak jsem si řekla, ještě jsou tu přece moje děti. Zkoušela jsem víckrát, někdy spolupráci s každým dítětem zvlášť a někdy spolu. Vnímavý čtenář již tuší poučku, že na vlastních dětech si nemá člověk zkoušet trénovat terapeutické dovednosti. A přesto to dělá každý, nebo ne?

Stručné odlišnosti v přístupu Sandplay a Sandtray

Jak jsem se ze Sandtray ocitla v Sandplay? Přirozeně, vlastní děti (věk 4 roky a 2 roky) mě zavedly na rozhraní, díky čemuž vyšel rozdíl patrně najevo.

V Sandtray se klade důraz na tady a teď. Terapeut nastavuje hranice při práci s klientem, je důležitá struktura. Klient může často pracovat intuitivně, zároveň terapeut neustále přináší strukturu. Reflektuje sdělené, emoce a zážitky se kotví k tělesnému prožívání. Práce bývá doporučená nejméně od 3 let, raději od 4 let věku dítěte. Zatímco Sandplay bývá "bezbřehé" hraní, o kterém se dá hovořit jako o volné terapii hrou v pískovišti. Terapeut svou přítomností s dítětem podporuje attachment. Samotné interpretace si nechává terapeut pro sebe, tedy neruší, neinterpretuje a neřídí klienta, přičemž nejčastěji vycházejí z analytické psychologie C. G. Junga.

Dvouleté dítě, ačkoliv již verbálně dostatečně vybavené, není vývojově zatím schopné odstupu a reflexe. S ním jde především o vztah. Dítě ocení přítomnost dospělého, dostává pozornost a podpoří se tím vzájemná vazba. Pro mladší děti se v praxi nabízí filiální terapie. Oproti tomu se čtyřletým dítětem se lze již věnovat Sandtray, a to při společné přítomnosti rodičů, dítěti se nabízí méně hraček, a to nejčastěji zvířátka.

Pátrala jsem po dostupné literatuře k práci s malými dětmi, a tak přináším překlad z knihy Sandtray Therapy od autorů L. E. Homeyer a D. S. Sweeney. Při závěrečné reflexi našeho ročního výcvikového kurzu jsem byla upozorněna, že předkládané vývojové normy přinášejí výzkumníci, kteří čerpali z práce Margaret Lowenfeldové, která je zakladatelkou terapie hrou v písku, tedy následně rozpracovaná v Sandplay.

(následuje překlad knihy)

VÝVOJOVÉ NORMY

Jaké obrazce vytvářejí v písku normální, neklinická individua, ve věku od raného dětství až po dospělé? Jak můžeme jako odborníci rozpoznat "klinicky významné" výtvory v pískovišti od "neklinického" a věku přiměřeného výjevu? Takové otázky bylo důležité zkoumat vědecky.

Stejně jako arteterapeuti poznají výtvarné práce, ve kterých se projevuje regrese, nebo rozpoznají klinicky významné ukazatele, stejně tak mají i porozumění pro to, k jakému věku danou kresbu vývojově vztahovat. Odborníci na vývoj dětí používají hru k posuzování dětí díky znalosti typických her odpovídající danému věku. Terapeuti Sandtray mohou dělat totéž. Předkládám souhrn charakteristických výjevů, které lze pozorovat v pískovišti Sandtray (výzkumníci Charlotte Bühler, Hanna Bratt, Gösta Harding, Allis Danielson a další čerpali z práce Margaret Lowenfeldové. V práci pokračovali někteří další výzkumníci. Poznatky jsou utříděné v Piagetovými fázemi vývoje. Proběhlo několik studií, žádná z nich nemá výrazně rozsáhlý počet zkoumaných subjektů, možná s výjimkou Bühlerové. Mnohé poznatky se navzájem podporují).

Předoperační období, intuitivně - kognitivní , věk 2 - 7 let

Fáze konkrétních kognitivních operací, věk 7 - 11 let

Fáze formálních operací, věk 11 let a starší

PŘEDOPERAČNÍ - INTUITIVNĚ KOGNITIVNÍ OBDOBÍ, VĚK 2 - 7 LET

Tato úroveň se vyznačují myšlením založeným na intuici a doposud ne zcela logickém myšlení. Děti dokážou ztvárnit věci pomocí slov, symbolů, obrazů a s narůstajícím věkem i písmeny a číslicemi. Děti používají hru nápodobou, jsou egocentrické a také řeč se zprudka rozvíjí v tomto věkovém období.

Používání písku

• sypání a přesýpání
• zahrabávání a vyhrabávání (věk 2 - 3 roky)
• jedno až dvě seskupení vody, malý rybník, neúplná řeka
• dopravní prostředky
• cesty s nejasným cílem nebo spojením
• uplácané kopečky a haldy

Hranice

1. Vytváření hranic tím, jak se užívá písek a seskupují figurky

• cit pro hranice, primitivní kvalita a nedostatek srozumitelnosti, nedokončené cesty, rybníky, jezera a kopečky
• mohou se objevit bez úmyslu (věk 2 - 3 roky)
• velmi jednoduché linie či řady vojáků nebo jiných figurek (narůstá ve věku 5 - 8 let)

2. Hranice vytvořené typickými hraničními figurkami

• limitované nebo naivní provedení

3. Hranice narušené anomáliemi

• vytvoří dojem rozptýleného/rozházeného nebo naruší/zkomplikuje téma

Způsob užívání figurek

• 0 - 1 rok ≤ 25% užití plochy pískoviště a figurky umístěné mimo pískoviště
• 2 - 3 roky - užívá většinu plochy pískoviště, ale není neobvyklé užívat pouze část pískoviště; figurky bývají uvnitř pískoviště; umísťování figurek na přední horizontální okraj a levý roh; hraje si s figurkami na podlaze; může házet nebo strkat figurky do písku; nasypává písek na lidi; nedává najevo kontrolu - chaotické světy; figurky ležící na břiše, binec/změť/džungle/zvířata džungle; téma jídlo
• 3 - 4 roky - tvoří scény s rostoucí srozumitelností a uceleností detailů
• 4 - 5 let - figurky bývají uložené podél jednoho horizontálního okraje nebo jednoho rohu, také v intervalech napříč plochou pískoviště
• 4 - 6 let - zabývá se dramatickými činnostmi (např. dělá zvuky vrčení letadla)
• 4 - 8 let - 91 - 100% plochy pískoviště bývá využitá; všechny figurky umisťěné uvnitř pískoviště; používá lidi a auta; rostoucí využívání řad; dramatické hry se zvířaty a auty
• 5 let a více - figurky uspořádané ve skupinách, užívá všechny čtyři strany pískoviště; průměrný počet figurek 50 - 70.

Vztah lidských figurek a jejich zaměření

• jedna vedle druhé; před sebou nebo za sebou
• dyády (= nejmenší sociální skupina, na jejímž základě vznikají skupiny vyšší); lidské nebo zvířecí rodiny
• dramatické seskupení dvou nebo více lidských figurek; dramatické hry s lidskými figurkami
• začátky vztahů - dvě nebo více figurek jsou umístěné smysluplně, interpersonální nebo fuknční vztahy
• malé stavby (příklad: oplocený dům s lidmi a stromy - ve věku 5 let)

Pohled na svět: Pozorování, nakolik je téma složité či ucelené

• náznaky odlišných perspektiv, ovšem jsou ztvárněná buď jako jednotlivá nedostatečně rozvinutá až zaostalá téma nebo jako několik témat vzájemně nesouvisejících
• ve věku 4 - 5 let projevují zaujetí tím, aby bylo dostatek jídla pro lidi a zvířata

Závěrem bych ráda všem popřála tvořivé cesty při objevování terapeutického pískoviště, stejně tak i úspěchy ve šplhání na vlastní horu sestavenou z osobních cílů a přání.

Vypracovala Mgr. Markéta Chrášťanská, jižní Čechy - České Budějovice.

Do budoucna bych byla otevřená i regionálním setkáváním, neváhejte mě kontaktovat: chrastanska@gmail.com .