Čermák Zdeněk_Využití pískoviště v rámci metod poznávání dítěte v náhradní rodinné péči

Využití pískoviště v rámci metod poznávání dítěte v náhradní rodinné péči

PhDr. Mgr. Zdeněk Čermák

Úvod

Náhradní rodinná péče představuje společenskou, psychologickou, ekonomickou a také politickou prioritu v řešení nepříznivé sociální situace dětí o něž se jejich rodiče nemohou, nechtějí nebo nedokážou postarat. Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě vyvíjí náborové kampaně pro zvýšení zájmu o pěstounství i další formy náhradní rodinné péče s cílem umožnit dětem, které nemohou vyrůstat ve svých rodinách, žít život alespoň v těch náhradních.

V současné době je již schválena další novela Zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která přináší celou řadu změn například: zákaz umísťování dětí do 3 let věku od 1.1.2025 do ústavních zařízení, další věkovou hranicí bude od roku 2028 hranice 7 let, změny v psychologickém posuzování žadatelů o náhradní rodinnou péči a v přípravách na výkon pěstounství nebo osvojení, ale hlavně narovnání postavení osob, které pečují o svěřené děti (mimo adopce) tzn., služby pro pěstouny, dávkový systém budou nově přístupné také těm osobám, které mají svěřené děti v režimu tzv. třetí osoby (svěřenectví), které doposud na služby pro pěstouny neměly nárok.[1] Od 1.1.2025 už tomu tak nebude, což do současného systému odborných služeb pro pěstouny přivede tisíce nových osob pečujících, ale především dětí, pro které bude potřeba vyškolit nové odborníky (ať už psychology nebo sociální pracovníky), což mě vedlo k napsání této práce, ve které bych rád představil některé inspirace, jak pracovat s dítětem v náhradních rodinné péči v oblasti základní diagnostiky jeho vnímání sebe sama a okolního světa a jeho rodiny ev. jeho attachmentu za účasti pískoviště.

Při vytváření vlastních inspirací, jak pracovat s pískovištěm v rámci poznávání dítěte v náhradní rodinné péči jsem vycházel ze známých metod, jichž nejsem autorem a své zkušenosti psychologa a sociálního pracovníka v náhradní rodinné péči a ve školství. Výsledkem tak je představení několika metod poznávání dítěte v náhradní rodinné péči, do nichž jsem zakomponoval možnost využití terapeutického pískoviště. Při užívání všech těchto metod je však potřeba si uvědomit, že jejich užívání je v této práci vedeno diagnosticky tzn. direktivně s cílem poznat dítě a jeho úhel pohledu na něho samého, na svět ev. například na jeho rodinu. Přestože využívám stejných nástrojů jako Sandtray nejedná se o terapeutický proces a předkládané metody nemají terapeutický, ale poznávací efekt. Proto mohou být po dobrém zaškolení využívány i neterapeuty a nepsychology tzn. například sociálními pracovníky, speciálními pedagogy, pedagogy apod.

Je však nutné si uvědomit, že pro jejich správné užívání se předpokládá zvládání základní technik aktivního naslouchání (zejména dovednost otevřených otázek a parafrázování) a motivačních rozhovorů, základní znalosti o vývojovém traumatu a poruchách attachmentu a obecně psychologii dítěte v náhradní rodinné péči. Bez těchto základních oblastí znalostí může totiž velmi snadno dojít k dezintrepretaci výstupů z metod a k poškození dítěte i celého rodinného systému.

Př. V poradně pro rodinu dítě znázorní dítě v pískovišti vztahy v rodině. Hovoří o tom, že je v rodině bito, že otec bije matku a ta pije alkohol. V pískovišti přehrává scénku ze včerejšího večera. Psycholog, který s dítětem v pískovišti pracuje toto oznámí na OSPOD, který začne rodinu prověřovat. Náhradní rodiče však tento průběh jejich rodinného soužití trvale popírají. Až při dalším setkání se dítě psychologovi svěří, že do písku znázornilo původní biologickou rodinu a ne tu, ve které žije nyní.

Při práci s dětmi v náhradní rodinné péči tedy ctíme tyto zásady:

• Děti v náhradní rodinné péči bývají pro spolupráci velmi často demotivované. Jsou navyklé tomu, že je o nich rozhodováno bez nich a jejich důvěra v dospělé lidi natož v instituce je díky vývojovému traumatu výrazně slabá ev. se může obracet až do aktivního odmítání spolupráce nebo aktivních forem odporu – proto je třeba mít pro děti připravený vlastně zábavný průběh sezení.
• Zakázky, pro které dítě přichází na sezení často nemají oporu ve vnímání reality samotným dítětem. Nejčastějším důvodem jsou nevysvětlitelné záchvaty vzteku, lítosti, verbální a fyzické agrese, lhaní, krádeže, nerespektování autorit, sebepoškozování a úniky do závislostí ev. poruchy příjmu potravy. To však samy děti odmítají a tyto zakázky vnímají jako vnější (nechtějí na nich pracovat). Pomoc jim, poznat samy sebe může mít pro děti terapeutický efekt, přestože jej nesledujeme.
• V rámci hovoru se vždy aktualizujeme v tom, o kom dítě mluví. (Např. o matce pěstounce nebo o biologické matce?). Dbáme na to, že i o původní rodině dítěte se vždy vyjadřujeme s úctou a respektem (prostřednictvím své původní rodiny děti často posuzují samy sebe).
• Používáme zásadně popisný nikoliv hodnotící jazyk (Místo: "Ty jsi ale šikovný kluk". Použijeme: "Zvládnul si zadaný úkol".). Hodnotící soudy často u dětí v náhradní rodinné péči aktivují jejich vývojová traumata, a tudíž i obranné reakce.
• Výtvory dítěte v písku NIKDY(!!!) neinterpretujeme my, ale vždy se na ně ptáme dítěte a vedeme s ním o nich debatu.
• S respektem k dítěti přistupujeme ke sdělením pro třetí strany (OSPOD a soudy), které se budou na práci s dítětem dotazovat. Sdělíme to podstatné, pokud možno nehodnotícím způsobem, nevyjadřujeme se k otázkám, na které nemáme odbornost, a tudíž na ně nemůžeme odpovědět.
• S dítětem ladíme slovník. Zejména pro děti, které přichází do náhradní rodinné péče v pozdějším věku je typické, že bývají vývojově zanedbané a nemají dobře rozvinutou řeč, proto nám nemusí rozumět a my nemusíme rozumět jim, což nám celý proces poznávání dítěte může výrazně narušit.[2] [3]

Vnímání sebe sama světa kolem sebe

Většina z nás, kteří pracujeme s dětmi v náhradní rodinné péči zřejmě nemáme stejnou životní zkušenost jako tyto děti. Tedy zkušenost, že nás naši rodiče odmítli nebo, že se k nám chovali tak špatně, že by nás OSPOD musel umístit mimo jejich dosah. Nevstáváme každý den ráno s otázkou: Proč mám být na tomto světe, když ti, kteří mě měli mít nejradši se o mě nezajímají nebo mi dokonce ubližovali? Zkrátka nejsme vývojově traumatizovaní, a proto pro nás může být realita světa dítěte s vývojovým traumatem z větší části nepřístupná. To ovšem neznamená, že ji nepotřebujeme poznat, abychom pochopili chování dítěte, resp. jeho příčiny a mohli s nimi dále pracovat tak, aby mohlo dítě prožít plnohodnotné dětství. Než si ale ukážeme některé možnosti pískoviště, jak do tohoto světa nahlédnout je potřeba si vymezit, co je to vlastně to vývojové trauma.

Vývojovým traumatem rozumíme opakovanou traumatizaci dítěte zpravidla napojenou na blízké osoby (jedná se tedy o trauma získané v blízkých vztazích – odmítnutí, agresivní chování, zneužívání) u níž je právě podstatné to, že se ve vývoji opakuje (dítě je například opakovaně zneužito). Dětem s vývojovým traumatem se odlišně vyvíjí mozek, kdy se do popředí dostávají ty struktury mozku, které jsou zodpovědné za poplachové reakce (únik, útok, strnutí). Podstata problémů, které mají vývojově traumatizované děti spočívá v tom, že i neutrální podněty mohou nevědomě vyhodnocovat jako ohrožující a podle toho se spouští také automatické reakce jako je například agresivita nad nimiž nemají děti kontrolu. To jim komplikuje život v nové rodině a například také ve škole, protože se jejich chování jeví jako nevysvětlitelné. U dětí se projevuje také symptomatologie dobře popsaná v rámci projevů Posttraumatické stresové poruchy[4]

Můj svět

Jedná se o techniku, se kterou se lze seznámit hned v úvodu knihy Třinácté komnaty dětské duše autorky V. Oaklander. Violet tuto techniku používá v kombinaci úvodní relaxace s následnou kresbou vnitřního světa.[5] V našem případě použijeme možnost, vytvořit vlastní svět v pískovišti. Děti v náhradní rodinné péči se vnímají často jako nešikovné, které neumí malovat a se svými výtvory málokdy bývají spokojené, což je může hnát do odporu. Část dětí je také tak zanedbaná, že ještě ve školním věku kreslí sotva hlavonožce. Úzkostné děti zase mohou toužit po dokonalém obrázku, což jim může bránit v tom znázornit to, co opravdu ve svém vnitřním světe viděly.

Postup techniky je jednoduchý a má tři základní kroky:

• Přečteme dítěti relaxační příběh – lze využít přímo z knížky nebo vymyslet nějaký vlastní, který bude zakončen tím, že dítě vstoupí do svého vnitřního prostoru, který poté znázorní v pískovišti.
• Nabídneme dítěti možnost znázornit vnitřní svět v pískovišti – postupujeme dle přístupu Sandtray. [6]
• Po dokončení obrazu v písku obraz pojmenujeme a pokládáme dítěti otázky na jednotlivé součásti obrazu.

Komentář k obrázku: Jedná se o fotku pískoviště chlapce (7let) t.č. 3 rokem v pěstounské péči, který má velké problémy v třídním kolektivu. Při konzultaci uvedl, že písek se jmenuje třída, kde mu nikdo nerozumí a on neví z jakého důvodu. Vnímá, že ve třídě jsou všichni lepší než on. Důvodem jeho neoblíbenosti ve třídě je to, že osahává děti na intimních místech. Jako zásadní popsal v obrázku zejména ploty, ty ho teď trápí nejvíc, jedná se o průběh přestávek, kdy on musí sedět za stolem učitelky a nesmí si hrát s dětmi.

Moje emoce

Jedná se o techniku, ve které se propojují karty emocí s prací v pískovišti. Tato technika je velmi jednoduchá a přináší nám základní vhled do toho, jak přístupný je svět emocí pro dítě, které je v naší konzultovně. Díky tomu můžeme získat základní představu o tom, jak se lze s dítětem o emocích bavit, a to ve vztahu k tomu, jak si samo dítě uvědomuje své emoce a jejich vztah k jeho chování a to samé, zda si je schopno uvědomovat také emoce u druhých. Celou metodu buď můžeme nechat v režii dítěte tzn. samo si vybere emoce na kartách a dohledá si k nim figurky, které podle něj tyto emoce symbolizují (ev. může hledat opaky těch emocí, chceme-li zjišťovat, jak si dítě vědomo polarity emocí) nebo můžeme sami karty vybrat. Celou aktivitu můžeme pojmout také jako hru. Jednou vybírá karty konzultant a dítě hledá figurky a naopak.

Komentář k obrázku: Jedná se o fotku pískoviště toho samého chlapce. Já sem vybíral karty a on figurky. Poté jsme se o figurkách bavili. Chlapec popisoval, že dinosaurus je jako stres, protože když ho někdo naštve všechny pokouše. U lásky mluvil o ovečce jako o náhradní matce, která je celá měkká a voňavá a nikomu neubližuje. K poslednímu obrázku vybral osla Ijáčka, protože je také lítostivý.

Moje tři přání

Jak už jsem uvedl výše, o dětech v náhradní rodinné péči bývá často rozhodováno bez jejich vědomí, a ne jinak je tomu při jejich svěření do náhradní rodinné péče. Pocit, že nemají děti svůj život ve svých rukou se v mé ambulanci objevuje už v předškolním věku například, když dám dětem karty emocí a zkoušíme najít ty nejvhodnější, které má dítě k faktu, že vyrůstá v náhradní rodině (děti mají často velký problém vůbec nějaké emoce zvědomit natož mít na to nějaký názor nebo přání). I z toho důvodu jsou tři přání moji velmi oblíbenou metodou na úvod setkání s následujícím postupem:

• Dětem (i velkým a dospělým lidem také) propůjčím kouzelnou hůlku, kterou mohou začarovat pískoviště, tak, aby jim splnilo tři jejich největší přání.
• Následně je děti znázorní figurkami v pískovišti.
• Poté o každém přání hovoříme. Popř. můžeme jednotlivá přání dále rozvíjet nebo ve vztahu k nim pracovat s emočními kartami.

Pozn. V knize Speciální techniky sociální terapie rodin se lze seznámit s originální metodou tužka papír.[7]

Komentář k obrázku: Jedná se o fotku pískoviště toho samého chlapce. Na obrázku jsou přání mít velký dům, dva psi a poslední být policista. U posledního přání se chlapec rozpovídal o tom, že policistou chce být proto, aby mohl zavírat všechny lidi, co mu kdy ublížili, což bylo předmětem dalších konzultací.

Vnímání přijaté a vlastní rodiny

Jedním z častých problémů, které se s dětmi v náhradní rodinné péči řeší jsou kontakty mezi dětmi a jejich původní rodinou, ať už se jedná o prarodiče nebo rodiče samé. Děti, které se dostanou do soudní tahanice mezi pěstouny a původní rodinou bývají často velmi stresovány a rychle ztrácí představu o tom, jaké je vlastně jejich přání ve vztahu ke kontaktům s původní rodinou. Při poznávání tohoto přání bychom však vždy měli mít na paměti, že to, že si dítě něco přeje ještě neznamená, že to bude realizováno. Děti pocházející z týrajících rodin mají často se svými rodiči velmi silné emoční pouto a klidně by se takovému rodiči znovu vydali napospas. Informace o tom, že je dítě takto emočně nastavená je však velmi cenná pro náhradní rodiče, OSPOD, ale i pro terapeuty.

Kdo patří do mé rodiny?

Tuto techniku považuji za zcela zásadní proto, abych byl vůbec schopen s dítětem o jeho rodině hovořit. Potřebuji nejprve zjistit, kdo do rodiny dítěte jeho pohledem vůbec patří, jaké má s členy rodiny vztahy apod. Dítěti nejdříve zadám obecnou instrukci vyber figurky, které znázorňují tvoji rodinu. Tím se mohu dozvědět mnohé i tom, jak je dítě v nové rodině adaptované. V případě, že se budu chtít zabývat i původní rodinou nechám dítě postavit původní rodinu. Někdy nechám postavit dítě obě rodiny a pak se ptám na jejich vzájemné vztahy.

Komentář k obrázku: Jedná se o fotku pískoviště dívky 4 roky, která je předmětem soudního sporu mezi pěstouny a prarodiči (babičkou a dědečkem, kteří jsou rozvedeni a každý chce jednou měsíčně víkend + chce víkend matka) Na obrázku je znázorněná pěstounská rodina včetně této dívky (miminko) největší starost dívce dělalo, že nemáme stejně barevné psi, které má velmi ráda a takto vypadají, že k nim dva nepatří.

Domečky

S originálem této techniky se lze seznámit v knize Speciální techniky sociální terapie rodin[8] v případě využití u dětí v náhradní rodinné péči postavíme do písku tolik domečků, kolik stran se momentálně zajímá o kontakt s dítětem. Pak dítěti necháme vybrat, kde nyní bydlí jeho rodina, matka, otec, babička, dědeček a ptáme se například na to, jak se cítí, když je v tomto domečku, jak po cestě do dalšího domečku, jak často by chtělo jezdit na návštěvy apod.

Komentář k obrázku: Jedná se o fotku pískoviště dívky stejné dívky. Červená je její pěstounská rodina. Znázornila v ní už jen sebe a pěstounku a psa. Pěstounka řeší aktivně kontakty s ostatními členy původní rodiny. Další 4 domečky znázorňují prarodiče (2 babičky a jednoho dědu a matku) ti všichni ji chtějí v rámci jednoho měsíce na návštěvy. Dívka nechce opouštět pěstouny, proto probíhá soudní řízení.

Začarovaná rodina

S originálem této techniky se lze seznámit v knize Speciální techniky sociální terapie rodin[9]. Podobně jako v případě třech přání i v této technice dítě může zažít pocit, že může čarovat a to tak, že začaruje svou rodinu do zvířatek, která umístí do pískoviště. Nám tato technika může přinést dvě základní informace – kdo do rodiny patří a v rámci rozhovoru pak můžeme zjistit, jaké má kdo v rodině vlastnosti.

Komentář k obrázku: Jedná se o fotku 7 letého chlapce z prvních dvou obrázků, který v rámci své rodiny znázornil zleva matku – pěstounku, kterou popsal jako hodnou, měkkou, laskavou, dále pak pěstouna – otce, který řve jako lev a hodně jí a pak sebe jako aligátora, který, když ho někdo naštve tak každého pokouše.

Attachmentové příběhy

Podobně jako výše zmíněné metody nám mohou přinést informace o osobnosti dítěte a jeho rodině, tak attachmentové příběhy mohou přinést obraz o tom, jaký je vztah mezi dítětem a jeho rodinou, přičemž jako to nejdůležitější můžeme vnímat míru bezpečí dítěte v rodině a péči, která mu je poskytována.

Technika je velmi jednouchá. Dítěti připravíme několik situací, ke kterým mu následně sdělíme krátký příběh, který má dítě dle své životní zkušenosti v pískovišti dotvořit.

Příběh 1 – Dítě jde v lese, dělá skopičiny, uklouzne a zraní se. Co bude následovat?

Možné varianty příběhů:

· Dítě vstane, nikomu nic neřekne a jde dál (vyhýbavá vazba).

· K dítěti přijde maminka, ošetří ho a pofouká mu bolístku (bezpečná vazba).

· Matka dítě ještě zbije, aby vědělo, že se to nedělá (úzkostně-agresivní).

· Matka dítěti nohu ošetří, ale pak mu pořád vyčítá, že ji přidělává práci apod. (může být až dezorganizovaná.

Příběh 2 – dítě se uprostřed v noci probudí a uslyší divný zvuk a strachem vykřikne, co se stane potom?

· Schová hlavu pod peřinu bojí se, ale nikomu nic neřekne (vyhýbavá vazba).

· K dítěti přijde maminka, pomazlí ho (bezpečná vazba).

· Matka dítě ještě zbije, aby vědělo, proč se bát (úzkostně-agresivní).

· Matka k dítěti přijde, utěší ho, ale pak mu jednu flákne, aby neotravovalo (může být až dezorganizovaná).

Příběh 3 – dítě jede na víkend k babičce a dědovi, rodiče ho prarodičům odevzdají a co bude potom? A co poté, až si pro dítě v neděli zase přijdou? Dítě vypráví příběh o reakci na odloučení a znovu shledání.

Příběh 4 – dítě sedí s rodinou u stolu a převrhne pití, co bude následovat?

· Dítě se bude tvářit, že se nic nestalo nebo to tvrdit, uteče od stolu (vyhýbavá vazba).

· K dítěti přijde maminka a společně stůl utřou (bezpečná vazba).

· Matka dítě ještě zbije, aby vědělo, jaký je trest za nepozornost (úzkostně-agresivní).

• Matka k dítěti přijde, utěší ho, ale pak mu jednu flákne, aby vědělo, jaký je trest (může být až dezorganizovaná). [10]

Závěr

Cílem této práce bylo poukázat na možnosti poznávání dítěte prostřednictvím pískoviště, které zde neslouží jako terapeutický, ale jako diagnostický nástroj. Práce představila několik metod poznávání osobnosti dítěte a jeho pohledu na sebe sama, svět kolem sebe jakožto i na svou rodinu. V úvodu práce byla zmíněna základní východiska využívání těchto metod s odkazem na to, že by tyto metody mohli být inspirací nejen pro psychology, ale spíše pro sociální pracovníky či pedagogy, kteří jsou často v každodenním kontaktu s dětmi ve školách, na úřadech či v neziskových organizacích.

Literatura:

• Zákon č. 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
• PRIEHRADNÁ, Dušana. Možnosti diagnostiky vzťahovej väzby u detí, adolescentov a dospelých. [Vrútky]: EduGraf, 2019. ISBN 978-80-97333-70-6.
• NAISH, Sarah. Terapeutické rodičovstvo: ako skutočně porozumieť tomu, čo vám deti hovoria svojím správaním. Vydanie 1. Bratislava: Grada Slovakia, 2023. ISBN 978-80-8090-526-2.

• OAKLANDER, Violet. Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Vydání druhé, v Portále první. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1591-2.
• ZAKOUŘILOVÁ, Eva. Speciální techniky sociální terapie rodin. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0583-8.,
• GALUSOVÁ, Veronika. Sandtray: život jako na dlani : praktický manuál pro aplikaci terapie hrou v pískovišti. Praha: Pointa Publishing, 2020. ISBN 978-80-7650-018-1.

[1] Zákon č. 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

[2] NAISH, Sarah. Terapeutické rodičovstvo: ako skutočně porozumieť tomu, čo vám deti hovoria svojím správaním. Vydanie 1. Bratislava: Grada Slovakia, 2023. ISBN 978-80-8090-526-2.

[3] ZAKOUŘILOVÁ, Eva. Speciální techniky sociální terapie rodin. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0583-8.

[4] NAISH, Sarah. Terapeutické rodičovstvo: ako skutočně porozumieť tomu, čo vám deti hovoria svojím správaním. Vydanie 1. Bratislava: Grada Slovakia, 2023. ISBN 978-80-8090-526-2.

[5] OAKLANDER, Violet. Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Vydání druhé, v Portále první. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1591-2.

[6] GALUSOVÁ, Veronika. Sandtray: život jako na dlani : praktický manuál pro aplikaci terapie hrou v pískovišti. Praha: Pointa Publishing, 2020. ISBN 978-80-7650-018-1.

[7] ZAKOUŘILOVÁ, Eva. Speciální techniky sociální terapie rodin. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0583-8.

[8] ZAKOUŘILOVÁ, Eva. Speciální techniky sociální terapie rodin. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0583-8.

[9] ZAKOUŘILOVÁ, Eva. Speciální techniky sociální terapie rodin. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0583-8.

[10] PRIEHRADNÁ, Dušana. Možnosti diagnostiky vzťahovej väzby u detí, adolescentov a dospelých. [Vrútky]: EduGraf, 2019. ISBN 978-80-97333-70-6.

Celý článek si můžete stáhnout ve formátu pdf :