Brodská Lenka: Sandtray v poradenské praxi při mapování vztahů ve třídě.

V poradenství pracuji již 11 let a jedním z největších omezení školské poradenské služby, jak ji vnímám, je pro mne výrazně limitovaný čas na každého klienta. Proto jakákoli metoda, která mi umožní práci s klientem časově zefektivnit, aniž by to negativně ovlivnilo samotný obsah služby, je velmi vítaným pomocníkem.

Metodu sandtray jsem chtěla vyzkoušet zpočátku zejména proto, že jsem cítila potřebu vtáhnout do práce s dětmi více prvků expresivních technik. Hodně dětí, které se ke mne dostávají, má omezené vyjadřovací schopnosti a tak i pro ně potřebuji průběžně rozšiřovat nabídku médií, skrze které společně můžeme komunikovat. Ráda si s dětmi kreslím, neboť mnoha lidem se lépe přemýšlí nad vizuálním materiálem, ale ne každému dítěti užití výtvarných prostředků vyhovuje - zejména živější kluci s grafomotorickými obtížemi bývají ke kreslení dost odmítaví. Potřebovala jsem zároveň metodu, v níž bych se cítila sama bezpečně, abych se mohla plně soustředit na klienta. Sandtray se svojí povahou jevila jako optimální a pro mne uživatelsky pohodlná volba.

Co mne velmi příjemně překvapilo, bylo síla této techniky, díky které se rychle odbourávají některé "zdržující" fáze poradenského rozhovoru a tak lze přejít s klientem velmi rychle k jádru jeho problému a k hledání možných řešení.

Objevování této metody je radost - stále narážím na nové a nové možnosti aplikace. Lze ji použít při práci s rodinnými problémy dítěte, při pátrání po jeho osobních zdrojích, někdy také čistě jako pomoc při hledání cíle poradenské služby.

Osobně ji ale nejraději využívám pro mapování pohledu dítěte na vztahy ve třídě a pro práci s nimi. Zakázky, týkající se problémů ve vrstevnických vztazích se spolužáky, jsou v poradnách jedním z evergreenů. Dříve jsem řešila vstupní pohled do situace kreslením plánku třídy a následnou prací s takovou kresbou. Po seznámení se sandtray jsem samozřejmě vyzkoušela podobné zadání i pomocí písku a figurek. A ke kreslení se už nejspíše nevrátím...

Na počátku dítě požádám, aby mi pomocí dostupného materiálu postavilo, jak to vypadá u něj ve třídě - začínáme rozložením lavic, umístněním tabule... Pak jej požádám, aby se dobře porozhlédlo po dostupných figurkách a vybralo některou, která se hodí pro učitele, pro něj a poté pro jednotlivé spolužáky, které má umístit tam, kde ve třídě reálně sedí. V této fázi se většinou dozvím mnoho informací, co si dítě myslí o lidech, se kterými se denně setkává - a to neinvazivně, děti při stavění většinou hovoří zcela spontánně. Protože je proces stavění "hra" a "legrace", neprovází jej tolik obranných bariér. Někdy hned poté s prací skončíme, neboť nám to takto stačí. Jindy ale pokračujeme v práci dále a možností je velmi mnoho:

• požádám dítě, aby rozdělilo kamínky či jiné drobnosti oblíbeným a neoblíbeným spolužákům
• chci, aby označilo, kdo jej ve třídě trápí a kdo mu pomůže
• přestaví figurky tak, jak to vypadá ve třídě o přestávce
• dá figurky do skupinek - např. podle toho, jak spolu děti kamarádí
• děti podle předem zadaných kritérií umísťuje na stupínek vítězů - např. kdo má ve třídě největší vliv, kdo se nejlépe učí, kdo je nejoblíbenější mezi učiteli...
• modeluje si pomocí figurek průběh nedávných konfliktů - hledáme možné alternativy řešení
• hledá potenciální kamarády a způsoby, jak je oslovit a kamarádství jim nabídnout
• pracujeme s projektivními významy figurek - pokud z obrázku doslova "křičí", hledáme co v klientovi vzbouzí za emoce a proč...

Občas se mi stává, že ke mně z jedné třídy přijde v krátkém čase více dětí. Jejich obrázky jsou potom výborným doplňkem informací, které mi ze školy dodají.

Neocenitelná je možnost rychle a přirozeně při této práci přecházet mezi diagnostikou a intervencí, aniž bych tím rušila klienta.

Další výhodou sandtray je, že ji mohou stejně efektivně využít i děti s narušenou komunikační schopností, a stejně tak i děti s výrazně sníženým rozumovým potenciálem. Zejména u dětí s mentálním postižením je to velká pomoc, protože jsou pomocí figurek mnohem lépe ukotveny v časových i příčinných souvislostech.

Sandtray technika se ukázala v mé osobní poradenské praxi být větším pomocníkem, než jsem vůbec očekávala. Děti se do práce vrhají s nadšením, které i mne vždy znovu nabíjí a motivuje. Překvapivě i většina adolescentů dá přednost práci v pískovišti před pouhým poradenským rozhovorem. Líbí se mi také bezpečnost sandtray pro klienta, který si ve vymezeném rámci pracuje jen s těmi obsahy, které sám vnést chce a potřebuje. Myslím, že sandtray již nadobro zůstane v mém repertoáru oblíbených pracovních prostředků...

Obrázek 1 - Třída podle sedmileté holčičky, která přišla pro agresivní sebeprosazování se v kolektivu (sama sebe zobrazila jako draka, který chrlí oheň).

Obrázek 2 - Třída chlapce s ADHD a prvky PAS (zobrazen figurkou chlapce s tmavými vlasy), který si ani po 4 letech nepamatuje jména spolužáků. Aktuálně řešen nesoulad se třemi z nich a také žárlivost na asistentku, která se věnuje jinému chlapci.

Obrázek 3 - Třída jedenáctileté holčičky se středně těžkým mentálním postižením. Po dokončení práce se třídou si dívka třídu dozdobila.

Obrázek 4 - Třída desetiletého chlapce (zobrazen vzadu vlevo) se vztahovými problémy v kolektivu. Spolužáci, se kterými se dostává do konfliktu, jsou označeni kameny. Pomocníci a kamarádi zlatými.