Blanka Rényi: Využití sandtray v mojí práci školní psycholožky.

Jako školní psycholožka pracuji již třetím rokem a stejně tak dlouho ve své práci využívám sandtray. Rozhodnutí začlenit tuto metodu do mé práce bylo jedno z nejlepších, které jsem kdy udělala a stále znovu se mi potvrzuje, že to byla dobrá volba.

Než jsem se dostala k výcviku k Veronice, moje cesta vedla přes jedno dvoudenní školení, ze kterého jsem byla víc zmatená než moudrá a získala jsem tam spíš pocit, že sandtray nikdy nebudu schopna efektivně používat.

Tento pocit navíc ještě posílila skutečnost, že školitel obcházel jednotlivé skupinky, které si práci s pískem zkoušely mezi sebou, a přestože to pro některé z nás byla úplně první zkušenost, dostávali jsme i docela přísnou zpětnou vazbu.

Tato prvotní zkušenost mě málem odradila, ale i navzdory tomu ve mně zůstala touha pískoviště ještě více objevit, protože jsem intuitivně cítila, že se jedná o nástroj, který v mé práci najde bohaté využití. Nejdříve jsem objevila Veroničinu knížku, pak její stránky a už po prvním setkání v rámci ročního výcvikového kurzu mi bylo jasné, že tady konečně najdu to, po čem jsem tak toužila - efektivní nástroj pro práci s dětmi ve škole.

Zde bych chtěla vyzvednout především Veroničin velmi příjemný, přirozený a citlivý přístup obohacený o praktickou sebezkušenost účastníků v komorní skupině a mnoho příkladů, které čerpá ze své letité praxe. A v neposlední řadě se k Veronice vyplatí jezdit si pro dobrou náladu, oddych ve skupině podobně naladěných lidí, ocenění a radost z pokroku

Zároveň bych chtěla podotknout, že pokud chcete sandtray efektivně využívat v praxi, dvoudenní kurz ve velké skupině lidí tak možná nenaplní vaše očekávání.

Využití sandtray mi mnohdy velmi efektivně pomohlo při školních konzultacích, dále uvádím příklady využití pískoviště, se kterými se ve své praxi setkávám nejčastěji (na různých typech škol se mohou samozřejmě objevovat jiná témata):

1. Uzavřené/úzkostné dítě

U těchto dětí se mi často stává, že na pískovišti zpočátku moc pracovat nechtějí - zaleknout se množství figurek, ze kterého si mohou vybrat, možnost volby jim není příjemná.

U nich se mi osvědčila Veroničina hra, kdy s dítětem dáváme do písku střídavě figurky - každý za sebe a vždycky jednu s vysvětlením, jak souvisí s námi, našimi koníčky, schopnostmi, charakterem, apod. Při dalším setkání ho navádím k tomu, jestli si to nechce opět zkusit, když ho to poprvé bavilo.

Pokud si úzkostné dítě práci na písku oblíbí, velmi dobře pak pracuje s přenesením svých obav a strachů právě tam. V pískovišti s nimi dokáže dobře pracovat, protože jsou pro něj hmatatelné a ono je tím hybatelem, který je ovládá a má nad nimi moc.

Tuto aktivitu též používám při prvním setkání a seznamování dítěte s asistentem pedagoga s tím, že ji obohacuji o závěrečné předání si "dárku" jeden druhému ve formě figurky a zapálení svíčky s možností vyslovit (byť i jen v duchu) nějaké přání týkající se vzájemné budoucí spolupráce. Společná práce je většinou baví a na písku pak ještě chvíli zůstávají a věnují se společně volné hře.

Při jejich práci je též možné odtušit, jak bude jejich vzájemné působení ve škole fungovat a na co je třeba dát si pozor (např. nastavení hranic, apod.).

U uzavřených dětí pak po jistém čase využívání pískoviště při konzultacích sleduji jejich chuť více komunikovat - u jednoho chlapce proběhla změna i na symbolické rovině tím, že figurky, které do písku vždy nořil po pás, začal postupně vyhrabávat (změnu mi pak potvrdili i rodiče).

2. Dítě s ADHD

Tyto děti chodí na pískoviště velmi rády a vždy si ho na první pohled zamilují. Jejich pískoviště vždy doslova přetékají figurkami, spoustou nejrůznějších scén, které se navzájem prolínají, figurky proti sobě bojují, navzájem se zahrabávají, často bývá vše nakonec zasypáno. Určitě není třeba zmiňovat, že i při mém bedlivém dohledu je třeba po skončení jejich dynamické práce zametat

Děti s ADHD si tak u mě na pískovišti vykompenzují svoje potřeby a odcházejí spokojené. Trošku hůře se mi s nimi však pracuje, pokud jim dám zadání - velmi často sklouzávají k volné hře, nedají se snadno vrátit k již rozpracovanému tématu, odbíhají od něj. I přesto se mi někdy daří v tomto kontextu pracovat s tematikou osobních částí, když řešíme např. zvládání emocí (u dětí s ADHD se jedná většinou o hněv).

3. Dítě s problémy v rodině

Práce s obrazem rodiny se mi ukázala být velmi užitečným nástrojem, který ráda používám. Ať už je to obraz rodiny jako takový, nebo třeba i obraz začarované rodiny (především u mladších dětí) - pomáhá mi nahlédnout do skrytých mechanizmů fungování v rodině a porozumět tak aktuálním potřebám dítěte.

U dětí z rozvedených rodin se někdy setkávám s obrazem rodiny z dob, kdy fungovala ještě celá společně, děti si pomocí obrazů v písku vyvolávají příjemné vzpomínky a emoce s tím spojené.

4. Dítě s problémy s učiteli nebo spolužáky

Pokud ke mně děti přijdou kvůli potížím s učiteli nebo spolužáky, vždy je nechám nejdřív vystavět scénu, ve které zobrazí třídu, hodinu konkrétního učitele nebo jakoukoli interakci s daným spolužákem.

Děti pak negativní pocity bezděčně kompenzují především zahrabáváním (některé problémy tím takto odezní) - často si též při pohledu na třídu uvědomí, že nejsou samy a mají tam kamarády nebo někoho, s kým dobře vychází a kdo jim může při těžkostech pomoci, zkrátka že ne vše je ve třídě nefunkční.

5. Řešení problémů ve třídě - práce ve dvojici/skupině

Na pískovišti v mém kabinetu mohou vždy pracovat zároveň maximálně čtyři děti, jiné samostatné pískoviště v pracovně nemám, proto skupinky nebo páry pracují vždy na jednom společném pískovišti.

Někdy nechávám skupinku nebo dvojici (většinou s nimi pracuji kvůli problematickým vzájemným vztahům) vytvořit výjev na volné téma, abych viděla, jak mezi nimi funguje vzájemná interakce a pak vše společně reflektujeme.

Někdy využívám techniku, kdy každý staví na pískovišti svoji scénu a na konci si předají dárek ve formě figurky, který může nebo nemusí být druhou stranou přijat.

Společný zážitek ve formě hry na pískovišti děti sblíží a přispěje tak ke zlepšení vzájemných vztahů.

Využití sandtray ve školním prostředí má samozřejmě nejen výhody, ale i jistá úskalí. Práce ve škole je hodně, v určitých měsících je školní rozvrh dost variabilní a navíc do všeho vstupují absence dětí, školní akce, apod. - zkrátka nejedná se o ideální podmínky pro kontinuální práci.

Když zjistím, že dítě bude pro vyřešení problému potřebovat dlouhodobější péči, bývám většinou nucena odeslat ho k externímu odborníkovi, i když vím, že bychom ho mohli zvládnout vyřešit i třeba

jen pravidelnými návštěvami u mě ve škole, které právě z výše uvedených důvodů nebývají někdy možné.

Mým snem je mít do budoucna vlastní terapeutickou praxi, která bude fungovat ve spolupráci s nějakou školou, protože právě z tohoto prostředí mám nejvíce pracovních zkušeností. A sandtray v ní bude určitě hrát důležitou roli.